V pátek zvoní telefon a v něm se ozve mužský hlas s otázkou: "Květi, jsem v Mikulově na zámku, mám tady rozdělaný obraz, co kdyby jste si udělali s manželem výlet a přijeli se podívat, byl bych moc rád, co ty na to?"
No co já na to. Ozval se mi bratranec, kterého jsem viděla naposled když mně bylo jedenáct a jemu o čtyři méně, od té doby dlouho, předlouho nic, až v době nedávno minulé jsme navázali kontakt, ale pouze telefonem. Jeho otec - bratr moji maminky - byl akademický sochař, kojetínský rodák. Jeho sochy jsou vidět v různých institucích po naší vlasti. Když naše město slavilo významné výročí založení, radnice uspořádala výstavu prací našich rodáků. Protože můj strýc už nebyl na světě, zařizovala jsem sochy právě s jeho synem, který je restaurátor. Žije v Praze......
Tak abych navázala. Co teď ? Chtěla jsem ho vidět, ale jak do Mikulova? Manžel by určitě nejel, s chodítkem by se tam asi ani nevyškrábal. Tak jsem sedla se synem do auta a už se frčelo.
Cesta trvala hodinu a deset minut, paráda. Za chvíli už jsme viděli panoráma zámku Mikulov..
Protože jsem se ho nedovolila, zda mohu jeho osobu vystavit na blogu, tak jen tak opatrně ukážu, kdo nám přišel naproti (je pravda, že za dobu 54 let, co jsme se neviděli, se trošinku změnil) a neukážu ani obraz, který restauruje. Ale provedl nás, ukázal, vysvětlil vše k naší spokojenosti. To je on - můj bratranec Petr.....
Těm, kdo na zámku byl, kteří to tam znají jako své boty, nemusím psát, že toto je obrovský lis na víno, vůbec se mi nevešel do objektivu...
Jen pár snímků z procházky zámkem...
Tady u toho snímku jsme obdivovali jak je poskládané cihlové zdivo, jako by se vlnilo a dokonce i to zábradlí je atypické....
Jeho kolega koupil pry tuto budovu, co by naprostý zbor a s různými obtížemi - tak jak to bývá - vybudoval to co vidíte, na maličkém plácku si můžete dát kávu, nebo vínko a uvnitř je možno vidět současné obrazy, asi studentů akademie, nebo fotografie z kultury. Zase jsme vyslechli povídání o tom, jak se osazovaly krásné dřevěné prvky, schodiště, sloupy ap.
Zajímavé....
Zámek jsme prošli, poučili se a zavzpomínali na rodinné vztahy, kdo s kým, o čem, pro koho a vydali jsme se na cestu zpět.
Tento překrásný klobouk mi vybral bratranec Petr. Prý ho mohu nosit i na zahrádce při práci. Je háčkovaný z provázků, ale kde já bych ho unosila. Tak ho hned dostala Božena Němcová. Je to její busta, kterou před miliony let sochal maminčin bratr, otec Petra a tak zůstala jako rodinná památka. Teď se mi náramně hodí....
V dálce se na nás usmíval Kozí hrádek - volně přístupné odpočinkové centrum....
A Svatý kopeček - dominanta Mikulova, je to přírodní rezervace s chráněnými druhy rostlin a živočichů. Na vrcholu Svatého kopečku, až k poutnímu kostelu Sv.Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu, vede Křížová cesta...
Pak jsme míjeli vodní dílo Nové Mlýny, které slouží především ke koupání, rekreaci a rybolovu. Mové Mlýny jsou tři přehradní nádrže na řece Dyji...
Pálava - kraj vinic...
Pole zralých slunečnic, které se nám klaněly až k zemi...
A opět zpátky do reality, zase se asi dlouho nikam nedostanu, byl to pěkný zážitek...
Žádné komentáře:
Okomentovat