Jak šel čas

Jsi jako řeka,

            klidná,

                  tichá,

                        šumící

a zase prudká,

             vpřed se valící.......

Takové verše mi psal, když jsme se poznávali a v roce 1965 si mne vzal...

Je to tak, v sobotu jsme oslavili 45 let našeho manželství. Za tu dobu jsme se rozrostli ve velikou rodinu.

V roce 1966 se nám narodil syn Martin, manžel byl na vojně.  

O dva roky později se narodila dcera Jana.

A v roce 1975 náš syn Jakub.

Poslední obrázek je ze soboty. To jsme se všichni sešli. Naše velká rodina se svými radostmi i starostmi,  s dobrým pocitem sounáležitosti a vzájemné tolerance...

Seznámím vás s obsazením:  uprostřed na schodě sedím já s kočičkou Kolumbem na klíně, manžel s Bobíkem u nohou.

Na levé straně je rodina staršího syna Martina - Martin s morčetem na koleně, v červeném jeho žena Pavla a Honzík s Martinkem, to jsou naši "spodní " vnuci.

Uprostřed stojí rodinka našich Slováků -  naše dcera Jana, zeť Peťo a nejstarší vnuk Matěj je drží kolem ramen.

A vpravo  pak jsou naši mladí Brňáci - syn Jakub s mávajícím Bertíkem na ramenou a na samém kraji je jeho manželka Martina s naší vytouženou vnučkou Adélkou. Ještě k nim patří štěně Ťapka, které se jim plete pod nohama.

Všechny tyto obrázky nakreslila Martina. Martina je zkušená kreslířka. Ilustrovala dvě knihy, které napsal syn Jakub. Je to vlastně soubor textů, které původně vznikly pro seriál Minuta s encyklopedií, připravovaný redakcí internetové encyklopedie CoJeCo a vysílaný regionálními studii Českého rozhlasu. Pro knižní podobu vybral 366 článků, které mohou sloužit jako témata ke společenské konverzaci, díky ilustracím ale jistě zaujmou i jednotlivce  a nepovšimnuty nezůstanou ani informace o původu rodných jmen.

Je to zábavné i poučné čtení, mohu vřele doporučit.  

Zvědaví zájemci mohou kliknout na www.minutasencyklopedii.cz, myslím, že se nebudou nudit.

Kromě krásných obrázků jsme ještě dostali digitální fotorámeček, takže si v klidu u kafíčka můžeme prohlížet milióny fotek, které jsem pořídila svým Samsungem a který mi právě  vypověděl službu, takže bez něho budu jako bez ruky, ale pevně věřím, že ne dlouho..

A ještě ukázka: naše nejmladší a zatím jedinná vnučka Adélka, má jeden rok a čtyři měsíce....

Nejmladší vnoučata - Honzík, Bertík a Adélka..

Náš mladší syn Jakub s Adélkou...

A nové štěně Ťapka s Bobíkem při sobotním seznamování...

Ostaní sešlost se sice nechala vyfotit, ale ne zveřejnit.

Pozvala jsem vás nahlédnout na malou chvíli do svého soukromí a mám takový dojem, že jsem zřejmě nejstarší blogerka na celém širém světě. No a co, ráda si popovídám a něčemu se přiučím, pořád má člověk co objevovat a to je príma.....

Milé drobnůstky

Tito dva andílci jsou ze dřeva na magnetku. Je to dárek od dcery k předloňským Vánocům. 

Zelený andílek je manželův, má v ruce květ se jménem Honza a oranžový je můj s kvítečkem Květa.

Drží nad námi ochranou ruku a dohlíží na to, aby jsme byli všichni šťastni a spokojeni...

Potom  je ještě u nás k vidění  tato dutá hlava, která má tři obličeje. Podle mne je to opice -  před lety jsem ji objevila v jednom obchůdku a okamžitě jsem ji musela mít.

Mám za to, že je vyrobená z kokosového ořechu a připadá mně zajímavá. Ukrývá  v sobě věci, které  momentálně nemájí nikde místo, taková pomyslná skrýš na utržený knoflík, spínací špendlík, mazací gumu, jeden rýsováček ap...

A pak mám ještě srdíčko - polštářek, který, nebo které jsem koupila ve "frcu" za 20 Kč. Není nic moc, ale  líbilo se mi, protože má v sobě nějaké malinečkaté kuličky, je lehounký a ta krásná červená barva mne úplně uchvátila. Myslela jsem si, že bude dobrý na spaní pod hlavu, ale mýlila jsem se, protože při každém pohybu hlavou, jsem vnímala pohyb těch tajemných kuliček, takže jsem tu myšlenku vzdala, je jen tak položený na parapetu a jeho ohnivá barva prozáří celou ložnici. Tak aspoň něco..

Vodorovné nebe

Ráno, když jsem vytáhla žaluzie, první co mne napadlo, řekla jsem - vodorovné nebe!

Obloha byla jako poorané pole, možná mám bujnou fantazii, ale zdá se mi, že v poslední době nám obloha skýtá zvláštní podívanou. Někdy je děsivě černá, zamračená a naštvaná, jindy zase milá , lehoučká  se svými beránky, tak jako dnes.......

Večer byla obloha zbarvená od sluníčka, které zapadalo daleko, daleko....

Měsíčku na nebi hlubokém........

Jsem zvědavá, až ráno zase vytáhnu žaluzie, co uvidím.....

Dobrou noc!!!!

Dračí lodě

DRACI NA HANÉ - DRAČÍ MORAVA

Dragon team Kojetín pořádá 21. a 22. srpna  veřejný závod dračích lodí na řece Moravě.

Závodit budou 21.člené týmy na trati dlouhé 200 m.

Akce je spojena s kulturním prgramem - večer dračí zábava ....

Soutěží posádky nejem z Moravy a z Čech , ale i ze Slovenska.

Počasí je pěkné, tak  sedám na kolo a jedu se podívat a pořídit nějaké snímky.

Byla jsem u startu potom jsem se přesunula na most.....

   

Každá loď má svého bubeníka, který mohutným bubnováním udává tempo...    

Tady někde mám svoje kolo, doufám, že ho najdu...

Tak to vypadá u loděnice - snímek není kvalitní, je to foceno proti slunci....

Most, odkud budu ještě chvíli fotit, než mi foťák sdělí, že je paměť plná a jedu domů...

Lodě se jedou otočit a zařadit se na start..

Posádka v modrém  - posádka za ODS Kojetín..

A to je posádka ČSSD...

Lodě se zařadí  na svá místa , zazní gong a mohou vyrazit.

 A já jsem vyrazila taky, ale domů, protože už jsem "neměla paměť"....

Tak to jen pro spestření, malá ukázka z řeky Moravy jak je krásná, když zrovna není vylitá.....

Hody II

  Mám ještě pár obrázků z hodů, tak jestli máte chuť, tak se podívejte......

Tady jezdec na koni vybírá od přihlížejících nějaké korunky "na krála"...

Já tedy koníky kolem sebe tak blízko vůbec nemusím, vyhlídla jsem si otevřenou prodejnu a protože koník chodil i po chodníku, šup a už jsem se raději ukryla uvnitř.

  V sobotu, při cestě na židovský hřbitov, jsem udělala pár snímků  o tom, jaké pobavení bylo připraveno pro děti.

Byly připraveny hry a soutěže, autovláček, který jezdil ulicemi města, jízdy na čtyřkolkách, jízda na koních a ponících a ostatní pouťové atrakce...

A třeba takový velký nafouknutý pes je jen za 150 Kč, no nekupte to .....

Škoda, že vám nemohu přiblížit hodové veselí jinak, než fotografiemi. Určitě by se vám líbila muzika, , povídání a ostatní zábava. Jestli se vám u nás líbilo, třeba  se rozmyslíte a přijedete se na rok podívat do Kojetína, jste srdečně zváni..... 

Hody

Konečně nastal ten správný okamžik, kdy vám mohu ukázat množství slibovaných obrázků z KOJETÍNSKÝCH HODŮ, které se konají každoročně u příležitosti svátku Nanebevzetí panny Marie, kterému je zasvědcen náš kostel.

 I když včera počasí nevyhlíželo vůbec přívětivě, ještě před devátou hodinou hřmělo a poprchalo, nakonec  si to přece jen rozmyslelo a zklidnilo se . Nebylo sice slunečno, ale už nepršelo. Tak jsem se vydala dokumentovat. Fotografií mám asi milión, ráda bych je ukázala všechny, ale asi by vás to přestalo brzy bavit. Takže jen některé, aby jste i vy mohli obdivovat nádherné kroje a atmosféru hodů.

Tyto fotografie jsou ze seřadiště u sokolovny....

A průvod vyrazil do ulic....

V průvodu  jsme viděli kromě hanáků i pozvané národopisné soubory. Na koních se předvedla Jízda králů a průvod pokračoval na náměstí k radnici...

A to je průvod na náměstí, které je už v obležení přihlížejících...

U  radnice, až dorazí i ostatní, zabouchají na vrata, vyjde pan starosta, který udělí Kojetínu právo slavit hody - samozřejmě formou legrace...

A hodové veselí může začít.

Následovalo vystoupení národopisných souborů, vystoupení dechové hudby Věrovanka, mažoretky Šarm z Kojetína, Pavel Novák ml. a Family, bublinková šou, trikové lasování  atd..

Od 17 hodin zpívala Jarmila Šuláková a skupina Fleret....

Celý den byl na náměstí jarmark. bylo k vidění spoustu pěkných věcí od řemeslníků kovářských, prací z kůže, přes výrobu šperků  a mnoho mnoho jiných krásných věciček..

Dnes odpoledne bude pokračovat Kojetínské hudební léto vystoupením pěveckého sboru CANTAS KOJETÍN. Celý týden budou ke shlédnutí různé kulturní akce.

V sobotu jsem vyšlápla na kopec k rybníku Jordán a na Židovský hřbitov, mám zase plno obrázků, ale to až příště..... 

Spěchám, běžím, utíkám.....

S tím během to už není úplně tak pravda, ale něco na ten způsob v poslední době provozuji....

Jsem stále ve spěchu, dělám sto věcí naráz a nejsem s ničím hotová. Už je to týden, co jsem na blog nic nenapsala a jen trochu jsem po očku k někomu nakoukla. Doufám, že se to už brzy změní a budu mít trochu volněji i ke svým koníčkům a zálibám.

Tak aspoň pár snímků o tom, co mne v posledním čase zaměstnávalo.....

Protože se mně urodilo hodně okurků, pořád sbírám, rozdávám a zavařuji...

Zatím mám 45 sklenic, budu se dělit s dětma....

A také rybíz a angrešt..

Peču, (toto je jen polotovar s malinami a jahodami - dozdobí se šlehačkou)

Od Helenky jsem dostala pěkné kvítečko  a protože prý je plazivé, vyrobila jsem neuměle takové drátěné srdíčko - podpěrku - ale opravdu jen neuměle...

Když mám trochu času, vyběhnu na zahrádku, podívat se  co tam zase kvete a co zarůstá plevelem. Začínají kvést jiřiny, to fialové kvítečko je hlaváč...

Jak jsem tak seděla chvíli na zahrádce pod slunečníkem, uháčkovala jsem z drátku a s perliček náramek. Kdysi jsem něco podobného viděla na internetu a tak mě to zaujalo, že jsem to musela vyzkoušet, zase podle svého. Snad se mi to i trochu povedlo, to se dozvím, až přijede dcera a nevěsta, jak mi to zhodnotí..

Cestou na nákup jsem si vzpomněla na naše čápy, co asi dělají a zjistila jsem, že mají snad dva, nebo tři mladé. a tak se mi to povedlo - nepovedlo - nafotit...

Tak a teď už se jenom modlím za to, aby bylo o víkendu, nebo respektive v neděli, pěkné počasí , aspoň bez deště. Jsou u nás tradiční hody a já jsem vám slíbila spoustu obrázků. Tak držte pěsti, jestli to výjde,nebudete litovat...

Malý kousek historie

Protože v poslední době píšu stále jen o mojí zahrádce a vnoučatech, rozhodla jsem se, že vás provedu historickou částí našeho města  - Husovou ulicí, dříve ulicí Židovskou....

Příchod prvních židovských rodin se dokladuje od poloviny 16. století. Nejstarší zprávu o Židovské obci najdeme v pernštejnském archivu, kde se uvádí, že se zde usadilo 52 židovských rodin. Obec měla synagogu a hřbitov.

Dle církevních předpisů, těchto 52 rodin muselo bydlet odděleně od křesťanských obyvatel obce. Kolem 50 domů se postupně vytvořila ulice, probíhající mírně zakřiveně mezi náměstím a západní částí městské hradby. Židovská ulice byla samostatnou městskou částí s vlastní samosprávou, v čele s židovským "fojtem"(Judenmeistrem) a radou straších.

Většina domků se v ulici po četných přestavbách dochovala....

Pod Židovskou ulicí k domkům patřila louka, z níž později vznikly zahrady a z těch se pak vytvořil tzv. "Židovský park"...

Synagoga - říkalo se jí "templ" -  což je latinské označení pro jiný než křesťanský kostel...

Synagoga je nejstarší stavba ve městě a jedna z nejstraších synagog na Moravě. Od roku 1949 je majetkem Církve československé husitské a je upravena  pro nové bohoslužebné účely..

Rabínský dům stojí vedle synagogy, v pramenech je uváděn, že sloužil také jako židovská škola...

Zbývá ještě ukázka židovského hřbitova. Ten bude pro veřejnost zpřístupněn 15. srpna, kdy u nás budou hody, takže se budu snažit o nějakou dokumentaci....

P.S.

Tyto poznatky jsem čerpala z krásného sborníku o našem městě o letech 1233 - 2008

Čas růží.....

V moji zahrádce najdete i pár keříků růží. Jsou to krásné květiny a vím, že by si zasloužily moji lepší péči, aby byly zdravé a pěkné. Ale přiznám se, že se mi to vždycky nedaří.

Já totiž růžičky suším  a společně s pivoňkama nazdobím všechno co se dá, abych si v zimě připomínala léto na zahrádce.

Jen pár snímků kvetoucích...

A pokračování - sušení všude, kam se dají zavěsit...

Připravené k aranžování...

Nakonec vše k vidění - zde....

Je to paráda a  na jaře začínám znovu - už několik let....