Díky...

Je na mně, abych Vám všem poděkovala za přáníčka a pěkná slova, která jste mi napsaly k 50.výročí seznámení s mou drahou "polovičkou". Věřte, že mne mile potěšila a zahřála na duši.

Jsem ráda, že Vás všechny mám.......

Všem Vám:

Máří, Ivanko, Jarmilko, Jájo, Intuice, Luděnko, Marieko, Heli, Jaruško, Zdeni, Miluško, Jitko, Evičko, Marti, Blani, Emičko, Kitty, Janko, Jani, Elli. Jarko, Maruško, Libuško, Dáši i Emilie ,

velký DÍK.

Vaše Květa

Jen v máji...

Jen v máji,

se láska ve mně rodí,

v máji......

zpívá Karlík Gott a když jsem si písničku dnes poslechla, úžilo se mi v krku a hrnuly se mi slzy do očí.

Zítra máme s manželem výročí našeho seznámení.

27.5.1963 jsme se potkali u školy. Manžel, tehdy ještě kluk s kytáárou, černé oči, dlouhé řasy, tmavé vlasy - prostě můj ideál.

Je to už 50 let, co jdeme společně životem.

V té době nám bylo 17 let a byli jsme zamilovaní. Trávili jsme spolu každou chvilku, jak to jen šlo i nešlo.

Byli jsme oba studenti, brali jsme život s lehkostí.

Ovšem za dva roky čekala na Honzu vojna a čas trávený ve dvou, by byl nenávratně pryč. Vymysleli jsme proto skvělý plán - čekáme mimi, budeme se brát. A tak se stalo.

V roce 1965 jsme se vzali a v 66. roce se nám narodil Martin.

Od té dávné doby jsme se tak rozrostli...

Legenda k obrázku:

Uprostřed na schodu sedím já s Kolumbkem na klíně, zády ke mně můj manžel Honza, u nohou mu dlí Bobík.

A jdeme zleva - uplně vlevo sedí náš prvorozený syn, mimi Martin, na koleně s morčetem Dejzíkem, s koleny pod bradou jeho syn Honzík, u manžela zády, druhý syn Martinek. V růžových šatech s dlouhými vlasy je Pavlína - Martinova manželka a maminka těchto dvou kluků - Spodňáci

Uprostřed obrázku - stojí v objetí svého syna Matěje, naše dcera Janka s manželem Peťou - Slováci.

A napravo - rodinka mladšího syna Jakuba, "za krkem" sedí Bertík, a opět v růžových šatech s krátkými vlasy Martina, v náručí s malou princeznou Adélkou. U nohou polehává Ťapinka - Brňáci.

Bohužel, už s námi není Dejzík a Kolumbek, přibyl však jorkšírek Edík.

Tento obrázek v roce 2010 nakreslila právě Martina, ilustrátorka a výtvarnice...

Samozřejmě že vzpomínám, bilancuju a hodnotím. I když naše cesta není poseta jen růžovými květy, přesto nenaříkám a beru život jak jde, s tím dobrým i špatným co nám osud přichystal.

Co bychom si s manželem přáli do budoucna?? Hlavně zdraví, jinak už máme všechno - velkou a spokojenou rodinu - to je největší bohatství !!!!!!!

Pro mlsné jazýčky

Na blogu Ivanky a Zdenka jsem včera viděla recept na Kynuté kytičky. Už při pohledu na ně jsem věděla, že budou moooc dobré a tak jsem si je, s dovolením, upekla.

Kytičky tvarem nepřipomínají ani zdaleka, to jsem beztak čekala, ale jsou fakt vynikající. Místo kytiček se povedly šátečky. Těsto jsem si připravila v pekárně, pak už to byla hračka.

Ale moment, to ještě není všechno! Také jsem zkoušela Cookes podle Alis. Ty keksy nemají chybu, jen jsem nečekala, že budou tak moc tvrdé. Manžel je oželel, neboť by je neukousl, ale já si na nich běžně pochutnávám.

A tady společně, klidně si nabídněte.....

Jak dopadl medík ze smrkových výhonků se přesvědčte zde. Povedl se, je moc dobrý, voňavý a tak akorád tuhý.

Včera jsem si ráno pochutnávala na chlebíku s máslem a s medečkem...

Natrhala jsem si kytičku macešek, líbí se mi jejich obličejíčky. Pozorují, co se na stole děje...

Kromě macešek mi krásně kvete Tořivka - obě...

Na chodbě mi vykvetl malý zázrak. Ten kaktusek jsem vloni dostala od Andělky. V květináčku jsou dva druhy. Já jsem je - samozřejmě, nerozesadila a ten jeden vykvetl krásným, něžným kvítečkem.....

Moje krátká reportáž, o mém kulinářském umění, je u konce. Počasí je "na draka", uvařím si kafe a zbodnu jeden koláček, abych se přesvědčila, jestli jsem vám nááááhodou nelhala.

Mějte se pěkně a až budete mít cestu kolem, zastavte se zase na besedu.....

Vaše Květa

Večer jen pro mne...

A splnil moje očekávání, nadmíru!

K svátku jsem od syna dostala vstupenky na koncert Věrky Špinarové. Měla jsem radost, ale jak se blížil ten kýžený okamžik, vydat se na cestu do Přerova, mně peciválovi, se vůůůbec nechtělo. Ale jo, jeli jsme. Měšťák nabytý k prasknutí, atmosféra výborná. Co vám budu povídat. Věra je Paní zpěvačka, to všichni víme . A já, ženská s muzikantskou minulostí, jsem si to užívala.

Věra svým zpěvem ovládla celý sál a vyprovokovala nás k hlasitému nadšení. Však mi po skončení koncertu pěkně šumělo v uších, bolely mne ramena od tleskání nad hlavou, nohy od pohupování a v krku od hlasitých projevů mých, už zpěvem opotřebovaných hlasivek.

Ale stálo to zato.....

Podařilo se mi ukořistit pár velmi nekvalitních snímků. Fotit se zřejmě nesmělo, sem tam se z několika míst zablísklo, tak jsem si dovolila i já...

Ona je prostě moje "krevní skupina" a to můj syn dobře ví....

Ale ještě pro ostatní, kteří zrovna neholdují koncertům rockových zpěváků připomínám, že je čas uvařit medík ze smrkových výhonků.

Včera jsem je na zahradě z mého vysokého smrku otrhala, připravila k dalšímu dnešnímu zpracování.

Bude se mi náramně hodit na můj krk, včerejším hulákáním zmožený...

Recept jsem si před pár lety opsala od Nattynky a tak ho připravuju každým rokem.

Kdo nevíte jak dál, tady je:

230 ks výhonků

1 citron - řádně umytý

1 litr vody

1,5 kg krystalu

Výhonky opláchneme pod tekoucí vodou, dáme do hrnce. přidáme nakrájený citron, zalijeme litrem vody, 10 minut povaříme a necháme stát 24 hod.

Druhý den - to je dnes - scedíme, přidáme cukr a vaříme do zhoustnutí, plníme do skleniček a obrátíme dnem vzhůru.

Natty má pravdu, medík je výborný a vždycinky pěkně zhoustl. Dávám ho do čaje i mažu na chlebík s máslem...

Tak a já běžím vařit med. Výsledek ukážu příště...

Mějte se krásně, radujte se a veselte se, doufám, že nám chladnější počasí nepřinese žádné mrazíky, kroupyska atp.

Všechny vás moc zdravím...

Vaše Květa

Krteček zahradník....

Nemám na zahrádce žádného živého krtečka, ani jiné "záškoďáky", mám malého pomocníčka, kterého jsem před pár lety dostala také ke Svátku matek od staršího syna. Krteček hlídá celé léto zahrádku, svítí na něj sluníčko a padá z nebe voda, někdy i kroupy. Původně měl slaměný klobouk, který si letos na tu svoji malou makovičku dát nemohl. Byl už celý - necelý, prostě se rozpadal. Co s tím? Opravit, ale z čeho? Napadla mne spásná myšlenka, uháčkovat z provázků. Dnes už má slušivý klobouček i s beruškou. Jenže to není všechno. Když jsem prováděla krtčí očistu - ve dřezu, vyklouzl mi , uhodil se a upadla mu, chudáčkovi, ručka. Ještě že mám tavnou pistolku, ta je k nezaplacení. Ručku jsem mu "přitavila", zatřela akrylovou černou barvou, opravila mu neumělecky očka a hle, jaký je z něj opět fešák !!!!!!

Když už jsem v ukázkách mé lidové tvořivosti, podařilo se mi opět dílko, které jsem háčkovala jen tak - co kdyby, ale stejně půjde uložit do skříně, nevím, jak bych ho využila, nic mne momentálně nenapadá...

Ale pojďme dál do mého království, které dozoruje můj krteček-zahradníček...

Miluško, poznáváš? Je to kapradí od tebe, podívej, jak krásně roste???

Malý bambula bambulovič. už se suší do vazby...

Zahradní všehochuť, to všechno ohlídá krteček....

Modrobílý orlíček rozkvetl z rodiny orlíčků jako první...

A první je i modrý kosatec, ostatní se už chystají .....

Před lety jsem si z louky přinesla malý trs kopretin, každým rokem se zvětšuje a já s nima každým rokem zápasím. Ale když potom vykvetou, je to krása.

Mám je doma ve džbánu a mohu se s nima těšit.

Je to krásný čas.........

Těšte se taky z krásného počasí a z kytiček i když nevlastníte ani kousek půdy, určitě máte doma nějaký ten "kvetoucí květináč", je to balzám na duši......

Mějte se krásně, přeji vám pěkné odpoledne a dobrou náladu.....

Vaše Květa

Nic nevymyslím...

Přemýšlím, přemýšlím, ale nic nevymyslím. Nejvíce času mi zabere vymyslet, jak svůj článek nadepíšu. Je to čím dál těžší. Zvláště, když ani nevím, o čem bude. Je to pořád dokola, zahrádka, ruční práce, pečení. Protože ani nikam necestuju, málokdy mám obrázky z cest.

Přece jenom něco, koupila jsem si nový Dekor, na který se vždycky moc těším. Kdo má zájem, může nakouknout, je tady plno pěkné inspirace.

Tak prosím...

Dekor je prostě Dekor. Ten časpis je super, vychází 6x do roka a vždycky je tam spoustu zajímavostí. Když už netvořím, tak se aspoň pokochám. Nekupuju žádné noviny ani jiné časopisy, kupuju jenom Dekor, Ona ví a Rozmarýnu. Když jsou v prodeji, je to pro mne malý svátek. To si pak uvařím dobré kafindo, uvelebím se a už se vznáším.....

A ještě jeden obrázek na závěr, takovou pěknou, malou jiřinku s malou krabičkou belgických pralinek, jsem dostala k Svátku matek od staršího syna.

A to už je fakt všechno. Přeji vám pěknou, pohodovou neděli a děkuji, že jste se u mne zastavili...