Pokračování

Zkouším, jestli se mi povede další kousek článku...

Osázela jsem si lavór...

Momentálně ani nedutám... Snad to ten blog dojede do koce, snad to tentokráte "dá"...

A moje orlíčky ...

Pod hrušečkou - samé sedmikrásky...

A teď něco z jiného soudku - když se ten blog dal do pohybu...

Byla jsem se se synem podívat u nás na cholerovém hřbitově. Tady se pochovávali lidé do společného hrobu v období zuřící cholery. Na kříži je napsáno:"zde odpočívají oběti cholery 1831". Krásně to tady město upravilo. Stromy, které tady rostou řadu let, jejich větve mi připomínají ruce vzpínající se k nebi. Je tady pochováno asi 300 obyvatel... Kousek stranou je i rybníček, který tovačovští rybáři vyčistili a udělali i pár přírodních laviček...

Teď zase úplně z jiného konce. Koupila jsem si bezva zdravotní boty - tenisky z Ovečkárny a taky zdravotní nazouváky na doma...

A už jsem na konci - poslední ukázka - kytička konvalinek od staršího syna ke Dni matek a od Janky roušku a přání k svátku - poslala poštou. Máme hodné potomky a to mě těší..

No a to je fakt konec. Však jsem toho napsala, kdo ví, kdy se mi to zase podaří a kdy mi blog dovolí tuto vymoženost...

Tak se mějte a opatrujte se, ať vyhrajeme! Květa

Voňavé radosti

Zrovna teď jsme v takové divné, neveselé době. Jsem zvyklá potkávat na ulici známé, lidi, kteří jdou do práce a na vlak, děcka, jak jdou s maminkou na procházku a do školky, školáky, jak běží do školy, aby stihli zvonění...

Snad se ta doba zase brzy vrátí!

A tak si ty drobné radosti musíme nějak obstarat sami.

Ještě že mám zahrádku, kde jsem svou paní, kde mohu lézt "po čtyřech" ve starých teplácích a do nekonečna plevelit a plevelit. Jaká je to úleva.

Nedávno jsem objevila u nás perfektní zahradnictví. Prostě ráj a pastva pro oči. Koupila jsem si kanadskou borůvku , arónii-černý jeřáb, nějaké balkónovky. A prý za nákup nad 500,- Kč si mohu vybrat kolik chci macešek. Tak jsem si vybrala...

Měla jsem dobrý úmysl vložit obrázky a napsat článeček, ale jak je vidět, prostě to nejde. Čekám dlouhou dobu na to než se mi , laskavě " podaří obrázek najít a vložit. Ten blog je totálně nefunkční. Už se tady s tím morduju asi dvě hodiny a neustále mi píše " Chyba serveru". Přestalo mě to bavit. Tak vám tady ukážu jen to málo a budu zkoušet zítra, jestli se povede "navázat spojení".

Takže zatím se mějte a promiňte nedokončený a neupravený článek.

Květa

PS: Ty macešky nejsou velkokvěté, ani ty nejmenší - prostě mají květy střední velikosti. Utrhla jsem od každého druhu do vázy, abych vám ukázakla ty krásné obličejíčky. Posbírám semínka, snad se mi je podaří zachovat pro příští rok. Určitě se na zahrádce vysemení...

Všechno kolem kvete

Je krásný jarní čas. Svítí sluníčko, je teplíčko a všechno kolem kvete a voní. Hned je lepší nálada i chuť do práce.

Já jsem ráno nafotila pár rozkvetlých obrázků při moji cestě za nákupem...

Cestou parkem...

Z listů této japonské třešně tvořím na podzim růžičky na sušení.

Tulipány z moji zahrádky. Dnes už pomalu odkvétají...

O víkendu přijeli Brňáci. Přijeli vláčkem jen s tátou a samozřejmě s Ťapkou, která je všude věrně doprovází.

Odpoledne se jeli podívat na výstavu do Kroměříže a protože výstava byla v Kulturním domě, Ťapinka čekala s Bobíkem u nás. Celou dobu byla smutná, kňukala a vyhlížela...

Vyhlíželi svorně z balkónu...

A pejsci - kam se podíváš...

Z balkónu viděli vlevo sousedovic Britu ...

A v naší zahrádce volal na Britu malý Edík - jorkšírek našich "Spodňáků"...

V pravé zahrádce seděla souedovic Terezka...

Kromě pejsků bylo k vidění i pár čičinek, které se mi nepodařilo vyblejsknout.

Ale ukážu vám jednu z kočiček naší Janky. Ta nahoře je živá, ty dvě jsou háčkované. Tím vás taky můžu pozvat k Jance do obchůdku na Flér, kde má galerii dalších háčkovaných zvířátek. Kdo má zájem, stačí kliknout u mne na Blogu..

Tím končím dnešní rozkvetlou procházku, jsem ráda, že jste mne následovali až sem.

Mějte se pěkně, užívejte pěkného počasí. I když zase meteorologové straší změnou počasí k horšímu, určitě to nebude dlouho trvat a bude zase fajn...

Přeji hezký den!

Vaše Květa

Vítej podzime !

Haló, tady Hrdličkovi !

Dnes přicházím s poslední reportáží o "mých " hrdličkách.

Včera jsem je fotila naposledy, to se pohybovaly po větvích, roztahovaly křídla, natřepávaly se a rozhlížely, jako by se chystaly vzlétnout.

Poblíž je sledovala i jejich maminka.

Dnes už jsem je vůbec nezahlédla. doufám, že se jim bude dařit dobře a za odměnu, že jsem je zviditelnila na blogu a obrázky poslala na všechny světové strany - že mi nebudou kadit na prádlo...

Jejich rodiště je prázdné....

Pomalu nakukují, dívají se, jaké je to na tom světě...

Obrázky jsou spíše jako stínohra. Jedna hrdlička se chystá přelítnout na jinou větvičku...

Jsou to už dospěláci, k nerozeznání od maminy..

Další stínohra, už opravdu poslední.....

Tak si leťte, určitě se setkáme v zimě, sednete si ke mně na parapet a budete nahlížet ke mne do kuchyně....

Tak to bylo povídání o hrdličkách i pro mne zajímavé, mohla jsem sledovat celou dobu líhnutí a to jsem ještě neviděla. Zase jsem o něco bohatší.....