Večerní tvoření

Mám angínu a beru antibiotika. Léčím se asi tak, že se snažím moc nevycházet z domu a být v teple. Taky mi přidělává starosti Bobík. Má stále nějaké potíže s trávením, ale je pod kontrolou nejhodnější veterinářky. Na psychice mi to nepřidá. Doufám, že to nebude nic vážného a že brzy bude zase fit...

A tak aby moje ruce nezahálely, dělám co se dá a zkouším různé drobnosti.

Tak třeba takový košíček, ten bude na přízi...

Je háčkovaný z placaté příze Marlen...

Naopak tato podložka je z tenkého čalounického provázku, dle vlastní fantazie, "tak aby to vyšlo"...

Hruška a jabko je z příze Katka...

Ovoce není ani vyžehlené, ani vypnuté, je takové, jak mně odpadlo od ruky...

A ještě jedno moje tvoření - dort pro vnuka Martina k 20. narozeninám. Je to opět ta naše rodinná klasika - babiččin dort - oříškový korpus, dvakrát rozkrojený, pokapaný silnou kávou, potřený domácí malinovou marmeládou, kakaovým krémem, nadstavený kulatýma piškotkama. Zdobení je stejné, jako všechny moje dorty. Jinak to neumím. Ale prý jde o celkovou chuť, zdobení nehraje až takovou roli...

A ještě zmoklá čemeřice a žluté talovíny u nás na zahrádce. Mám jich jen trochu, ale i tak je to milá předzvěst blížícího se jara...

A protože je moje nálada na bodu mrazu, raději končím. Doufám, že bude Bobík brzy vpořádku a já budu mít opět větší chuť do práce...

Přeji vám všem pěkný, pohodový a bezstarostný víkend !

Vaše Květa

Malé šití

Tento týden jsem byla fakt "na hromadě". Rýma, kašel a bolest v krku mne donutila zajít k lékaři. Dostala jsem antibiotika. Snažila jsem se moc nikam nevycházet, ovšem s Bobíkem ráno a nakoupit jsem přece jen musela. Já jsem špatný pacient. Žádné polehávání a pocení v posteli, je to ztráta času. A tak, pokud byla jen trochu lepší nálada, jsem se dala do šití.

Ušila jsem nový povlak na polštářek, je to rychlá záležitost...

Opět zavírání na nekonečný zip...

Na gauči je zatím "každý pes jiná ves", ale to se brzy změní a bude to ladit...

Ovšem toto je náš pes, Bobíček se okanmžitě uvelebil, sem svítí kousek sluníčka...

Ještě jsem na starý sedáček ušila nový potah, no, je to taková - z nouze ctnost...

Ta "dvojka" s barevným polštářkem a se srdíčkem, ta je prakticky Bobíčkova...

Přišla nás navštívit sousedka Andělka, můj Anděl strážný a přinesla kousek jara.

Naaranžovala misku s tím, co jí právě rostlo na zahrádce, přidala dokonce malá rajčátka, domácí sýr - srdíčka a taky naklíčenou řeřichu...

A tady už jsme v kuchyni na okně. Krásně kvete a voní růžový hyacint od Andělky a "bezlistovka" od Milušky...

Jinak jsem jak "na trní". Bobíček už druhý den ráno zvracel, ale jen žaludeční šťávy. Jedl trávu, aby si ulevil. Volala jsem naší zlaté veterinářce, tak měl skoro už 24 hod pauzu s krmením. V noci klidně spí, spí i teď. Nevypadá, že by mu něco chybělo, snad jen to, že se bude shánět po papu. Uvařila jsem mu rýži doměkka s malými kousíčky kuřecího masa. Tak uvidíme, jak to dopadne. Paní doktorka má dojem, že má podrážděný žaludek. Možné to je, chybí mu některé zuby a cpe se tyčinkama pro pejsky, které na mne vymámí. Určitě na tom jeho stavu nesu vinu já, protože mu nikdy nedokážu nic odepřít.

Kolem Vánoc jsme měli starosti z jeho prostatou, to se zase špatně vyprazdňoval, takže pořád něco. Bobíček měl 10 roků, tak není zas až tak nejstarší, snad to bude dobré, tak nám, prosím, držte palce...

Tak jsem si trochu postěžovala...

Přeji vám pěknou něděli a díky, že jste se u mne zastavili na besedu...

Vaše Květa

Čemeřice

Je to skoro k nevíře, ale když jsem dnes přišla na zahrádku, překvapila mne fialová čemeřice, která se snaží ukázat se v plné kráse. Zatím jen nesměle, ale mile...

Fotka se nepovedla, přece jenom je kvítek hodně u země a mně se nedaří udělat až tak hluboký úklon...

Tak aspoň kousek jara...

Sněženky už vystrkují hlavičky a modré hyacinty se také snaží ...

Jinak jsou vidět sedmikrásky, malé macešky a pod stromem se klubou talovíny.

Mechem obrostlé kameny ze skalky...

Dnešní obchůzka je u konce. Pokud bude sluníčko pěkně svítit ještě pár dní, bude zase příležitost něco pěkného vyblejsknout...

Tak se mějte pěkně a těšte se se mnou na jaro!

Vaše Květa

Květiny v bytě

Možná je to tím, že vzduch u nás voní jarem, že vysvitlo slunko a sníh už všude téměř zmizel. Prostě převládá zelená.

Určitě to nebude nadlouho, zima stále trvá, ale kdyby nás sluníčko trochu zahřálo, vůbec bych se nezlobila.

Zatím mě zahřívá u srdce pohled na moje nové kytičky.

V květinářství mají "žně", chystají na sv. Valentýna výzdobu, vážou překrásné kytice a dekorace. Tak jsem vešla dovnitř a koupila si kousek té krásy...

Toto je moje nová orchidejka. I když jsem se zařekla, že už ne, zvítězila barva a já si ji odnesla domů...

To bylo včera a dnes je nová tato kytka. Je řezaná, je zvláštní. Když jsem ji viděla za výkladem, myslela jsem, že jde o nějaký druh karafiátu, pak zase růže, ale není to ani jedno, ani druhé. Prodavačka mi řekla, jak se kytka jmenuje, ale já jsem zapomněla název. Tak se aspoň na tu zvláštnost podívejte. Možná, že ji znáte...

Z jednoho stonku vyrůstají další "stvoly" a na nich trsy květů...

A potom jsem koupila ještě do kuchyně na parapet primulku. Jedna už odkvetla...

Když přičichnete, ucítíte krásnou, jemnou vůni...

V kuchyni ve džbánu mám větvičky kroucené vrby, která už se taky probudila ze zimního spánku...

Z mojí malé "květinové síně" je to všechno. Možná se vám také nějaká kytička zalíbila.

Díky za milou návštěvu. Mějte se hezky, přeji vám všem hezký den !

Vaše Květa

A s chutí do toho

Dlouho jsem se připravovala na to, že si koupím všechny pomůcky k šití, protože jsem nabyla dojmu, že všechno nutně musím mít. No a tak jsem si pořídila "malou dílnu" za docela velký peníz. Konečně, teď se jenom potřebuju dopátrat toho, jak se s tím má pracovat a pak to "pude samo"....

Největší podložka, která asi existuje. Ale když už, tak už. Je ještě ve fólii, jak se znám, tak brzo zase potřeba nebude...

Kvítečkované špendlíčky...

A zásobník na cívečky, ten je tedy moc potřeba...

Ještě přidám jeden obrázek. Je to čepice, kterou jsem zrovna doháčkovala. Takovou jsem měla už předloni, ale byla mi nějak veliká. Byla jak na tři kila brambor. Tak jsem ji vypárala a ukluntala znovu.

Dnes se mi náramně hodila, neboť fučí a fučí...

To je dnes všechno. Mějte se hezky, ať vás neodnese větr větrovič! Přeji vám příjemný, pohodový víkend!

Vaše Květa

Vaše Květa

Jasná zpráva

Jasná zpráva je, že jsem pro nedostatek času a dostatek povinností, naprosto opomenula slavné výročí mého blogu. Stalo se tak 29.1. V tento den, před pěti lety, si našel své místo na slunci Květin blog.

Od této doby se více či méně potýkám s časem, protože aby moje blogování mělo nějaký smysl, snažim se naplnit ho řádky a obrázky, které by také zaujaly moje případné návštěvníky a to není lehká věc. A jak se mi to daří, to už nechávám na vás, mojí milí blogoví přátelé.

A teď něco málo z poslední doby...

Bertík přinesl své první pololetní vysvědčení a protože ve škole "za odměnu" dostli jeden den volna, což se nestalo zaměstnaným rodičům, přijeli Brňátka k babičce a dědovi. Ještě táta neodjel zpět do Brna a už jsme měřili Bertíkovi teplotu. Měl 39°. Tak honem pro léky do lékárny a hajdy do postele. Měla jsem moc velké obavy, jak to přečkáme. Už jsem z těch dětských neduhů nějak vyšla, ale zvládla jsem to. Bertík spokojeně prospal noc, ráno dostal další dávku léků a včera, když si je rodiče odváželi domů, byl bez teploty. Nic ho nebolelo, nekašlal, nesmrkal, asi nějaká viróza.

Kromě toho, že obě děti od rána do večera sledovaly v televizi dětský program, Adélka tvořila...

Našla bambulku od čepice pro Bertíka a hned v ní viděla ježka. Vystřihla uši, vystřihla z papíru tělo. Pistolkou jsme přilepily jabko a ježek byl na světě...

Chystaly jsme také masku Světlušky na dětský karneval, který má být dnes v Brně. A tak, po velkém přemýšlení a vymýšlení, jsem nakonec ze své šály spíchla aspoň sukýnku. Zbytek masky si Adélka s mámou dohotoví doma...

Tak přibližně to u nás vypadá, když děti tvoří...

Ještě vám ukážu, jak krásně mi kvetou na parapetu fialky...

Takové zvláštní barvy jsem ještě neviděla. Fialky jsem dostala coby malilinkaté rostlinky od své kamarádky, která je pěstuje. Poslala mi každou jinou. Jsem zvědavá, jaké budou ty další...

Ještě nakoukneme do ptačí říše u nás na krmítku. Když je nouze nejvyšší a sněhová kalamita, tak se stojí řada na papu...

Dnes je to všechno. Musím si utříbit myšlenky, uspořádat nové obrázky a snad se brzy ukážu.

Přeji vám pěknou neděli a pohodový, únorový týden...

Vaše Květa