Trouba - a to doslova.
Konečně jsem se dnes dokopala k tomu, že také musím mít ten skvostný kuličkovaný moučník podle Ivanky a podle vás všech ostatních, kteří jste tu dobrotu už ochutnyli. Tak jsem se do toho pustila. Všechno dobře probíhalo, vše jsem dobře namíchala, rozmíchala, uplácala a naplácala. Vložila do své milované, sto let staré trouby, nastavila teplotu a čekala, až se dílo povede. A ejhle! Po patnácti minutách to vypadalo, jako že hotovo, moučník zezlátl a začal silně připomínat spálu, tak jsem ho tam ještě chvíli nechala, ale pak mi to nedalo a šla jsem ho vysvobodit z pekelných útrob. Ale to jsem asi neměla dělat. Zdálo se mi, že mi to tvarohové těsto moc "nevyskočilo", ale na druhé straně jsem měla obavu, že se mi lahůdka spálí.
No, jíst se dá, moučník je dobrý, dokonce hodně dobrý a pohled na pocukrovaný kousek vybízí k ochutnání..
Že by jste také ochutnali? Myslím, že nevypadá špatně a je fakt dobrý.
A moje stará trouba? Vlastně celý el. sporák čeká na výměnu za nový, snad brzy....
