Sobotní odpoledne přímo vybízelo k procházce. Bylo sice větrno, ale svítilo sluníčko a bylo teplo.Tušila jsem, že to s pěkným počasím nebude nadlouho, tak proč toho nevyužít. Společně s Honzíkem jsme se vydali na výlet za město, směrem k rybníku.
Jestli chcete, pojďte s námi....
Je to velký rybník, jsou zde k vidění i labutě, kačeny a v zimě se tady bruslilo...
Cestička kolem rybníku je vyšlapaná, ale nikterak udržovaná, je prorostlá kořeny velikých, starých stromů. Ty byly už veliké v době, kdy já jsem byla malá bruslařka....
Za tím zeleným plotem je místní koupaliště...
Podívejte na tento strom. Jeho kmen částečně vrostl do země..
To jdeme stále cestičkou kolem rybníku, Dostali jsme se do místa, kterému se říká Žlutý důl.
Ten je po pravé straně už uzoučké cestičky. Váže se k němu stará pověst:
V dávných dobách stál v těchto místech mlýn. V té době byla velká bída a hodně zmrzačených, opuštěných a starých lidí, takových, o které se nikdo nestaral v jejich bídě. Ti chodili krajem a žebrali o kousek chleba nebo o almužnu. Takový žebrák kdysi po ptaní chodil a vodil ho veliký pes, protože ten chudák byl navíc ještě slepý. Došli až ke mlýnu. Pes štěkal, protože se bál se slepcem po lávce přejít. Vyšel ze mlýna mládek, vymlouval se, že mají plné ruce práce, že melou, ať příjdou jindy. Ale pes štěkal dál. A tak se ukázal stárek, jestli nechce namazaného chleba? Bodejť by nechtěl. Za chvíli sama mlynářka, vyfintěná, nastrojená, lávku přejde a stařečkovi podává krajíc chleba, opravdu namazaný, ale - s odpuštěním - krombožincem. (kobylinec, nebo kravinec) Tak zneuctít boží dar, to už přestávalo všecko! Pes varovně zaštěkal a stařeček položil chleba na zem. Surový chechot se ozval ze mlýna a stařeček se psem belhal se pryč. Ještě se obrátil a těm zlým lidem holí pohrozil. V tu ránu se celý mlýn i s lidmi za strašného rachotu propadl do pekla. Ze země vyšlehl vysoko ohnivý jazyk, a nad vším se začala valit voda. Od dýmu a čoudu zežloutla v těch místech tak, že taková až podnes zůstala.
To místo se dnes jmenuje Žlutý důl.
Tu vodu mohu potvrdit, byla opravdu žlutá, A když jsme chodili jako děcka bruslit na rybník, rodiče nám přikazovali, aby jsme nebruslili na Žlutém dole, že je to hluboké a zrádné.
A dodnes na mne padá divná atmosféra, při vzpomínce na tuto pověst.
A to je on - Źlutý důl - vypadá jinak, je větší, nikterak upavený, je jiný....
A potom jsme pokračovali s Honzíkem dál. Chtěli jsme se vrátit, ale slyšeli jsme od Moravy bubnování a muziku. Na Moravě se zase jely- Dračí lodě - tentokrát Mistrovství ČR na dlouhé trati. Podívejte se, jak málo vody je v řece (zatím).
Tak jsme neodolai a šli jsme se podívat. Atmosféra nebyla taková. jako v srpnu v parném létě, ale vydařilo se jim počasí.
A pak už jsme zase šlapali zpět. U stadionu se pásli koně..
Tady jsme taky nasbírali množství krásných, sotva vyklubaných kaštanů a potkali jsme kozlíky, kteří patří do malého ZOO koutku před restaurací, asi je vypustili, aby se napásli...
Vraceli jsme se cestou pod kostelem - Podvalím.
Nasbírané kaštany.
Když jsem si chtěla doma přiravit něco malého k snědku, vykoukl na mne z balíčku sýr Partner, krásně se na mne usmíval. Koho, nebo co, vám připomíná? Mně nějakou čičinku. Musela jsem se také usmát nad tím , co sýr dovede....
Procházka se vydařila i když mne děsně bolely nohy, byla jsem ráda, že se nám podařilo ještě stihnout pěkné počasí, protože v neděli už bych se na cestu nevydala, počasí bylo "pod psa".
Doufám, že jste se mnou doputovali až sem, že se vám sobotní procházka líbila, že jste se nenudili.
