Jeden den jako druhý. Od rána stejný, liší se jen tím, jestli prší nebo ne. Když neprší, drabu na zahrádce, sklízím plody své práce a pak doma zpracovávám. Letos se mi zdá, že se urodilo více než kdy před tím, ale může se stát, že příští rok nebude nic, tak raději zatnu zuby a makám. Někdy se ale stane, že přece jenom uvidím i něco jiného než zavařovací sklenice, hrábě, smeták, hrnce na vaření a sporák.
Cestou z nákupu jsem zahlédla na jednom zemědělském stavení pod střechou vlaštovčí hnízda. Některá byla opuštěná, ale k jednomu přilétala vlaštovka, aby nakrmila své potomky. Snažila jsem se tento akt nafotit, moc se mi to nedařilo. Škoda, že to neumím jak Hanka, té by se to určitě lépe povedlo. Tak se podívejte aspoň tak orientačně...
Také se mi podařilo - nebo nepodařilo - zachytit na poslední chvíli koníky i s hříbětem, při cestě na pole, ovšem jen z okna pokoje přes síť, takže taky nic moc.
Když zrovna nezavařuju, hrbím záda, pro změnu na zahrádce. Mám i milé společníky.
Manžel luší křížovky a radí se s Bobíkem...
Každý rok si suším růže a pivoňky do suché vazby. To pak u nás visí kytky všude....
A když pak večer rozsvítím světýlko, má to i svou poézii...
Ale to už mám připravené na zítra ryngle a broskve na zavaření, hojné přebytky milých sousedů, kteří jsou na tom asi tak jako já. No jo, to jsme my, drobní pěstitelé a velkovýrobci kompotů, marmelád a sladkokyselých okurek.
Vidím, že je dávno po klekání, dokonce skoro půlnoc. A to je moje dnešní konečná.
Přeji všem dobrou noc !!!!!!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat