Bílé ráno

Dnes jsme se probudili do bílého rána. Všude bylo plno mokrého, těžkého sněhu. Moc radosti mi neudělal, opět po roce jsem se chopila odhrnovače a metly a už jsem pilně  odhazovala snížek na dvoře  a před domem. I když už my, majitelé domu nemusíme, přece jen nám to nedá a každý, nebo skoro každý, si zamete aspoň před vlastním prahem...... 

Takový se naskytl obraz při pohledu z okna do mojí zahrádky....

Zjistila jsem, že  musím zrychlit pracovní tempo, čas do Vánoc se neúprosně blíží a já nemám zatím nic z toho, co už správná hospodyňka dávno má udělané.

S tím tempem to asi nebude pravda, už nemám žádné rezervy. Ale přece jen něco. Včera jsem upekla výborné perníčky ( hodí se hned k jídlu ) a dnes jsem se je pokusila nazdobit. Tak to je něco, co vůbec neumím, ale my je dokážeme zpracovat i tak.

Takže málá ukázka.......

A aby toho nebylo málo, připravila jsem k večeři  šneky a ze zbytku lístkového těsta jsem vyčarovala pár srdíček - podle vzoru Jany, která je také nedávno avízovala na svém blogu a její recept mně přišel náramně vhod...

V misce je jich už málo, protože kdo jde kolem, tak zobne. Srdíčka jsou dobrá  a docela hezky vypadají.

Tak a zítra uvidím, do jaké činnosti se pro změnu pustím......

Advent

Kalendář nám napovídá, že je zítra první adventní neděle. Opět nastává předvánoční čas. Pro někoho doba rozjímání, pohody a klidu, pro jiné maraton příprav na nejkrásnější svátky v roce a pro někoho obojí.

Adventní věnec jsem připravila, jako každý rok, z vlastních zdrojů.

Zítra zapálíme první svíci....

Každý večer u nás teď svítí lucernička, kterou jsem dostala od Helen, ze které mám opravdu velikánskou radost...

Přeji příjemnou adventní neděli.......

Tvoření pro radost

Před dvěma dny mne doslova skolil moribundus - jak moji pracovní neschopnost nazvala Jaruška - tím pádem byly přerušeny moje plány na umývání oken a jiných podobných aktivit.

První dopoledne jsem se uložila, ale dlouho jsem nevydržela, hlavou i když notně bolavou, se mi honily myšlenky aspoň něco malého, na pohyb nenáročného, udělat. A tak se zrodilo moje tvoření.

Je to tvoření naprostého amatéra, který musí zkusit na co příjde, ať je výsledek jakýkoliv.

Tak se podívejte....

Pokus o drátkovadé srdíčko. navíc špatně nasvícené...

A zase pokus o drátkovaného andílka....

Klacíková rybička. udělám jich asi více a zavěsím do prostoru. Loni jsem takovou udělala z pedigu...

A ještě pár háčkovaných věciček. Nikdy jsem nic podobného nedělala, je to moje prvotina...

Snažila jsem se jak jsem jen mohla a výsledek je takový jaký je, záleží z jakého úhlu pohledu se na to kdo dívá. Také se podívejte prosím, z toho nejlepšího -  děkuji....

A jsou tady zase

Ulice jako každá jiná, ulice mezi činžáky. Ale tato je něčím vyjímečná. Každý rok tady totiž ve dne sedí na břízkách sovy.

Zjistila jsem to asi před týdnem. Zatím sedí na dvou stromech. Na jednom jsem napočítala 11 ks a na druhém dvě.

Nevím čím to je, ale myslela jsem si, že ke spánku budou vyhledávat spíše klid. Ale opak je pravdou.

Když se zahledíte na snímek, tak na levé straně je přistavený kontejner, neboť se na domě dělá celá nová střecha. (Zřejmě je to místní specialita, protože vloni touto dobou dělali novou střechu na protějším baráku a dokončili ji za velkých mrazů a sněžení) Sovy se usadily hned naproti kontejneru, snad aby dohlížely na morálku zaměstnanců. Sedí tam a čučí, co se to kolem děje. Určitě jich bude časem více a tak počkejme a uvidíme.....

Až budou stromy bez listí úplně, budou i sovy lépe vidět, zatím jsou jako kdyby proletěly komínem...

To je jen malá ukázka, snímky nejsou  kvalitní. Sovy neměly ani v nejmenším náladu pózovat, takže to zkusíme zase příště.

Ve středu mám přislíbenou návštěvu moji milé setřičky Helen, určitě bude fotit, sovy, jak víte, jsou její doména, snad si dá na focení víc záležet...

Jen minutu....

Tak to se tedy povedlo....

Maruška Fukčárinka jela v pátek do Třebíče. Napsala mi do komentářů: "až pojedu přes Kojetín, budu ti mávat z vlaku".

Abych zjistila, jestli to myslí vážně řekla jsem si, že se pújdu k vlaku podívat. Poslala jsem jí mail s dotazem, který že to vláček bude co ji poveze? Maruška vše upřesnila a já jsem ji sdělila svůj plán, že příjdu k vlaku i s malou Fukčárinku, kterou jí osobně předám do její trvalé péče.

Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Maruška mi ještě z vlaku zavolala na mobil, že jede i s dcerou, ve kterém vagóně sedí a v Kojetíně bude z okna mávat červeným šátkem. A pak už nebránilo nic našemu setkání. Vlak měl, jak jinak, deset minut zpoždění, ale už se pomalu blížil. Trnula jsem, abych Marušku nepropásla. Už jsem zahlédla červený šátek a dala jsem se do běhu. Vláček u nás totiž stojí jen jednu minutu, ale povedlo se .

Stačily jsme se jen pozdravit, z okna vystrčit dáreček a předat Fukčárinku. A bylo to....

A ještě fotečku!!!!!!!!!!!!!!!!

Akce s názvem "Kulový blesk" se podařila. Vláček s Maruškou mizel v dálce a já vám řeknu, že Maruška je ta nejkrásnější Fukčárinka jakou jsem kdy potkala.

Pozdrav z Fukčárinkova.....

V našem městě.

Možná, že by se někdo z vás chtěl podívat na některé památky, kterými se naše město může pochlubit. A tak pro ty z vás, které to zajímá, jsem se za nimi vydala s foťákem, abych vám je trochu přiblížila.

Kaple sv Jana Nepomuckého, stojí nedaleko židovského hřbitova. Vysoká je 6m, postavena v 18. století, poté obnovena v r.1876 a 1927.

Hřbitovní kaple (márnice) Panny Marie Bolestné byla založena v r. 1832 a je vysoká 12m. Ve věži kaple jsou dva zvony - sv. Josef a Panna Maria.

Socha sv. Václava z r. 1702

Socha sv. Anny, také z roku 1702, poslední obnova byla v r.1924, jejich dnešní stav vyžaduje rekonstrukci.

Socha sv. Jana Nepomuckého, původně z r.1729. Byla nově postavena v r.1946 protože ta původní byla zničena za 2. světové války.

A přicházíme na náměstí. Tomu vévodí Mariánský sloup o výšce 10.7m.

Na vrcholu sloupu stojí socha Neposkvrněného Početí Panny Marie. Pocházející z roku 1705. Byl restaurován naposled v r. 1996

Po stranách Mariánského sloupu stojí sochy sv. Floriána a sv. Vedelína z r. 1747

Na kříži, který je vysoký 5,8m je na podstavci latinsý nápis, který v překladu zní "Zde rozjímej o utrpení Syna Božího"

Sochy sv Cyrila a sv. Metoděje tvoří Sousoší sv. Kříže, pocházejí z roku 1899

Kříž u kostela - misijní. Byl postaven jezuity při misijích 30.8.1756, vysoký je 5.7m a na podstavci je dnes již špatně čitelný jednáctiřádkový nápis

Dřevěný kříž- misijní, postavený na jižní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie,

Ústřední kříž hřbitova z roku 1861. Jedním z reliéfů je Panna Maria Kojetínská- vpředu na podstavci.

Křížová cesta - 13 reliéfů zastavení o rozměrech 90x70cm bylo původně zasazeno ve zdi hřbitova. Některé z reliéfů byly z důvodu záchrany a možnosti renovace dočasně deponovány mimo hřbitov. Otázkou je další umístění na vhodném místě hřbitova, protože některá zastavení jsou neodborně přemalována, a tím poškozena.

Musím se omluvit za kvalitu některých snímků. Jsou foceny někdy z těžko přístupného terénu, nebo za špatného světla - prostě to moc neumím...

Zasypala jsem vás hromadou obrázků. Doufám, že jsem vás tím neotrávila. Příští týden budu bez svého notebooku, budou se na něm provádět četné úpravy, tak bude přestávka. Ale mohu sledovat dění na PC mého manžela.