Padesát stupňů ke Zlaté

28.8. to bylo přesně 50 let, kdy jsme se vydali s manželem na dlouhou pouť společným životem. A že to nebyla cesta posetá jen růžovými kvítky, to si ani nikdo myslet nemůže. Všechno to štěstí, nástrahy a nezdary života nás stmelily v jednu velkou rodinu.

Taková "velká" událost se prý musí náležitě oslavit a tak jsme si tu naši svatbu před 50 ti lety malinko zopákli.

Bez obřadu, jen naše tři dospělé děti s rodinami a moje milá setřička Hela s manželem. Bylo nás celkem patnáct a jedna Ťapinka, která nesměla chybět v salónku, kde se setkání konalo. Náš Bobíček měl na odpoledne zajištěnou "svoji" chůvu, která nám ho vždycky mileráda pohlídá.

V salónku jsme měli zajištěný oběd se slavnostním přípitkem a s dojemným proslovem, který pronesl starší syn Martin.

Cukrovíčko jsme měli domácí, Janka přivezla ze Slovenska domácí škvarkové pagáčiky, jídla a pití si každý vybral podle své chuti. Před večerem jsme se přesunuli všichni k nám "domů", kde hodování pokračovalo...

Poruším pro tentokráte tabu soukromí a dám vám nahlédnout na nás, oslavence...

V tomto okamžiku pronáší Martin slavnostní přípitek, proto ten úsměv...

Moje svatební kytice, před padesáti lety jsem měla kytici právě z bílých karafiátů...

Nádherný svatební dort, který je od našich Slováků. A kdože to tam na lavičce svorně sedí???

No přece děda s fajkou a s novinami, babka s klubíčkem a s jehlicemi, krásní stařečci...

Asi po hodině jsme dědu s babkou dali na talířek, protože v tom teple začali klesat do hlubin dortu. Přece jenom měli nějakou tu váhu...

A tak jen pár momentek z oslavy, které mi poslala Hela...

Martina, maminka našich Brňátek...

Protože jsem se nedovolila ostatních, zda je můžu taky "zveřejnit", tak vám je neukážu. Ale, to mi věřte, že jsou všichni milí, hodní, slušní - no prostě jsou NAŠI !

Také jsme dostali spoustu "svatebních" darů...

Od Slováků - Janky, Peťi a Matěje.

A tento stůl do zahrady vyrobil náš všeuměl Peťo...

Kytici a "pořádnou ruličku" od sestřičky Heli s manželem...

Od rodiny Martina - našich Spodňáků - Sodastreem, ať máme v tom horku co pít...

Od Brňáků krásný obraz, který nám nakreslila Martina, naše výtvarnice.

Je ještě "zabalený", musíme najít to správné místo, kde mu bude dobře ...

Obraz s největší pravděpodobností necháme vkusně zarámovat, ať je dokonalý...

A ještě jeden velký dáreček nám tady nechali Brňáci, Adélku s Bertíkem na poslední týden prázdnin. Takže žádný odpočinek, hned si skokem užívat prázdniny s dětmi.

Tak to je ve zkratce všechno. Doufám že jsem na nic podstatného nezapomněla.

Teď už konečně se mi snad podaří vyřídit spoustu Restů, které se mi během měsíce naskládaly, projít vaše blogy,

prostě se zase vpravit "donormálu".

Děkuji za návštěvu, mějte se pěkně a až se trochu zotavím a zase něco napíšu, příjdte nakouknout!

Vaše Květa

Zase po roce

Tak jako každým rokem, tak i letos si připomínáme svátek Nanebevzatí Panny Marie a v našem městě se konají k této příležitosti Hody s velkým "H". Jsou opravdu velkolepé. Celý víkend probíhají různé atrakce, výstavy, soutěže, pro děti spousta bezva zábavy.

V neděli pak projde městem krojovaný průvod Hanáků i hostů a to je ta správná chvíle, kdy vezmu foťák a vyjdu slzet nad tou krásou, do ulic. Mám spoustu fotek, ale protože každým rokem jsou v podstatě podobné, tak jen pár v koláži...

Na krásném koni sedí král Ječmínek...

Už odmala chodí-vozí se, malí Hanáci...

Tady jsem zachytila i diskutujícího hosta - bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Když viděl, že se tam tak motám a když jsem se ho zeptala, zda si ho mohu vyblejsknout, svolil s tím, že se ale budeme fotit spolu. A tak mám ve svém foťáku dva památeční snímky jen pro sebe...

Ale teď z jiného soudku.

Právě dnes jsme měli možnost prohlédnout si naši novou sportovní halu.A tak jsem se tam vydala, obdivovala, fotila a pochvalovala. To se musí vidět na vlastní oči. Je krásná, nádherná, prostorná, voní novotou. Tato krásná Hala stojí kousek "za našim"...

Tak to jen ve zkratce.

Odpoledne na Hody přijela i Janinka - Janela - klubíčkovaná. Je to taková naše hodová tradice, že se setkáme a některý z příbuzných nás i vyfotí. Letos se minutkové setkání konalo "před vraty" Janinčiné tety, kde Janka s manželem hoduje. Tak jsme si předaly dárečky, trochu jsme poklábosily a za rok se zase, na pět minut, sejdeme ..

Všechno laděné domodra. Malinkatá podkafíčka a modrý pytlíček skrýval modré korále. levandulové vonné tyčinky, voňavá svíčka i malý sloneček pro štěstí a další a další...

Jani, děkuji za setkání i za dárky!

Tak jsem vás provedla hodovou nedělí a teď hurá do všedních dní. U nás mírně popršelo, obešlo se to bez bouřek. Trochu se ochladilo, což je velice příjemné.

Mějte se príma, díky za návštěvu a někdy se zase zastavte na besedu!

Vaše Květa

U nás na riviéře

V poslední době mám dojem, že žijeme snad na Sahaře a ne v Česku. Všechny nás trápí nesnesitelné horko a sucho. Teplota u nás na Hané je standartně na 38°C, pro nás starší je to na hranici únosnosti.

A tak se snašíme tuto svízelnou situaci řešit po svém.

Prostě jsme si z balkónu udělali riviéru. Nafoukla jsem dětský bazén, nanosila 20 kyblů vody, aby si manžel mohl aspoň svlažit nohy, no a já, světe div se, se tam vejdu celá. Sice se nedá plavat, ale mohu si to aspoň představovat.

Na koupák sama nechodím, jdu jenom s vnoučaty. Určitě je plno, hlava na hlavě. To my máme celý bazén jenom pro sebe...

Máme kolem sebe i pěkné prostředí, co nám schází ?

Trochu jsme si to letní počasí vylepšili...

A ještě něco z kuchyně.

Upekla jsem štrůdl z lístkového těsta. To mám vždycky po ruce a jabka taky. Bylo hotovo raz dva...

V týdnu jsem koupila čtyři papriky a "nacpala " jsem je podle Verunčina receptu. Takto upečené papriky už připravuju třetím rokem a vždycky nám moc chutnají...

Paprice uřízneme "čepici", vydlabeme a dáme do mikrovlnky na pět minut, aby trochu zavadla. Pak ji naplníme šunkou, nebo čím kdo chce, tvrdým sýrem - Verunka píše uzeným - já dávám Goudu, nebo Eidam, část nastrouhám a část nakrájím na kostičky. Někdy dovnitř přidám i plátek anglické. Všechno to zastrčím tak, aby u "čepice" byl sýr, který se roztaví a papriku pěkně uzavře. Pak pokapu olejem, posypu grilovacím kořením. Položím plátek anglické, naskládám kolem ještě nakrájená rajčata a peču asi půl hodinky - to už podle oka...

K té dokonalé dobrotě přikusujeme rohlík, veku, toustovací chleba, cokoli...

A tak to celé dopadlo...

A dnes jsem hned ráno, než začne hic, upekla "roládu z kuřecích prsou". Dovnitř jsem dala mraženou zeleninu, plátky šunky a sýru. Všechno jsem to zabalila do anglické, posypala grilovacím kořením, pokladla plátky másla. Pomohla jsem si párátkama, aby se při pečení nedostao nic ven.

Tak to celé vypadá...

Výpeku nebylo moc, tak jsem si ho ještě mírně vylepšila. Protože v poledne nikdo nechce kvůli horku jíst, večer se bude servírovat s rýží...

Myslím, že se mi roláda docela povedla, co říkáte?

A mimo jiné, tak se doma u nás točí ventilátory. V obýváku i v kuchyni. Žaluzie ani nevytahuju. Slunko se dostane i přes ně. Obývák mám v poschodí na jih a dvě okna jako výkladní skříně.

A stejně to moc nepomáhá, tak teď hurá do našeho bazénu, který je na severní straně, na balkónu z kuchyně ...

Tak jsem vám napsala dnes článek o tom, jak dva stárnoucí manželé se "chca nechca", vracejí do dětských let!

Mějte se všichni prímovně a komu z vás je horko a máte doma po dětech malý bazén, klidně si ho naplňte vodou a hupsněte tam!

Přeji pěkné odpoledne!

Vaše Květa

Háčkovaná kabela

Možná to vypadá, že kromě "ručních prací" na zahrádce nic jiného netvořím, ale opak je pravdou. Dnes jsem konečně dokončila na jaře započatou letní tašku, o které jsem měla úplně jinou představu, než jak nakonec dopadla. Ale podstatné je, že vůbec nějak. Už se mi k ní nechce vracet a jak se znám, stejně se mnou "na procházky" chodit nebude, bude opět dlít na věšáku v předsíni...

Tak tady je to moje půlroční dílko...

Dokonce jsem jí i vypodšívkovala...

No, tak to by stačilo...

A ještě ukážu naše letní jabka, která padají ostošest a čekají, jak s nima naložím. Zatím mne nic kloudného nenapadá, tak uvidím. Nějaké jsem nastrouhala a zavařila na štrůdl a taky už mizí pomalu zavařovací sklenice.

Sama jsem zvědavá, co vymyslím...

A zase jabka - přímo rajská...

Jak se tak dívám, mohla jsem je aspoň otřít, když už je dávám na výstavu!

To je jenom krátká reportáž z mé momentální, pracovní činnosti.

Mějte se parádně, odpočívejte, nepropadejte panice z horkého počasí a ze sucha, však ono nám časem tak zaprší, až se nám to líbit nebude, bohužel, počasí ještě ovlivnit neumíme...

Pozdrav všem!

Vaše Květa

Co slunce nespálilo

Vydala jsem se s foťákem do zahrádky, abych zdokumentovala, co ještě slunce nespálilo. No jo, je to bída. Tak aspoň malá ukázka...

Ibišky, tak ty se jen tak nedají...

Modrý bodlák a moje milá šrůcha, ta se snaží stále kvést. Sbírám semínka na jarní výsev. Kdysi jsem měla před domem celý lán. Na jaře jsem za sazeničku na trhu dala 12,- Kč

Jen jeden Hledík - Papuček a Ostálka od Milušky ...

Jiřiny jsou na tom hůř, některé druhy rozkvetly, ale hned sklonily květy. I když hojně zalévám každý večer, nic nepomáhá, slunce je stejně spálí...

Letní jablíčka dozrávají a opadávají. Některé jsem zpracovala, nastrouhala a šup s nima do sklenic na štrůdl...

To kytičkám v bytě se daří o trochu líp. Tak mi vykvetla plná gloxinie...

A poslední - turbánková lilie, tu jsem ustřihla do vázy...

Taková obrovská, masitá rajčata mi přinesla Andělka, hned jsem je zpracovala na rajskou polévku. Mimochodem, byla to bašta...

A to malinkaté růžičkované poupátko, to mi kamarádka poslala větvičky z popínavé růže na zasazení. Bylo na nich voňavé poupátko. Ve vázičce, i když se to nezdá, dokázalo provonět celou kuchyň...

A to je všechno.

Zase nám slibují tropy, máme se někteří na co těšit. Ale ať je to jak chce, přeji vám všem dobrou náladu a letní pohodu!

Vaše Květa