Adventní ladění

Což o to, naladěná to já bych byla, ale jaksi mi to nevychází ani časově, ani zdravotně.

Minulý týden mne přepadla chřipka, které se nedalo odolat. Horečka přes čtyřicet, zaplať bohu, jenom jednu noc. Tak jsem byla zesláblá, že jsem sotva stála na nohou. Ležela jsem jenom jeden den. Horečka záhadně zmizela, zůstaly mně po ní opary na celé puse. Žádná krása to není.

Takže mám týdenní zpoždění v chystání na svátky. Ale přesto ukážu pár drobností, které se mi podařilo dokončit, i když dopadly úplně jinak, než káže předloha. Ale fantazii se meze nekladou a já jsem se toho držela - tady je výsledek.....

Po bílé lucerničce jsem dlouho toužila, syn mi ji přivezl z IKEA. Zatím je všechno ještě "ve stáji", teprve se bude vánočně zdobit...

Dokonce jsem se překonala a upekla jsem pár perníčků. Nakoupila jsem si zdobičku a těšila se, jak jim to letos natřu, ale ouha, zase nic. Prostě na to nemám ruce. Vlasti a Pájo, teď se, prosím, nedívejte, ať si nezkazíte "umělecký dojem".

Srdíčko, které mělo být původně podle návodu od Janky, dopadlo úplně jinak, ale snad se i tak srdíčku podobá. Stokrát jsem háčkování škrobila a špendlila a zarezivěla od špendlíků, až nakonec jsem po všem tom snažení vzala párátka a bylo, povedlo se. Člověk se pořád učí.....

Na zácloně se pohupuje andílek, který má jen základní obrysy toho, jak měl původně vypadat. Dala jsem mu do pasu mašli a je to anděl, jak vyšitý, co říkáte ?????

A nakonec háčkovaná koule. Tak to bylo tedy dílo. Podle návodu je jí jen půlka. Původně jsem si myslela, že ji jenom vyzkouším, že to stejně nebudu umět. Když jsem pak viděla, jakých dosahuje obrovitých rozměrů, učinila jsem háčkování přítrž a uznala jsem, že taková velikost musí dozajista stačit, že stejně nevím, kam pak s ní. A protože to vlastně byla zkouška, vzala jsem zelenou sněhurku a na další půlku bílou. Tak to vypadá hrozně. Ale přesto jsem kouličku naškrobila na balonku. Zatím jsem ji umístila do sekretáře zelenou stranou do misky, tady bude čekat tak dlouho, dokud nevymyslím co s ní. Myslím, že mne napadne ji dovnitř naaranžovat kousek vánoc a klidně může zůstat tam, kde je. Přece ji chudinku nevyhodím, když jsem se s ní tak mordovala.....

Blíží se Advent..

Tentokrát jsem se už s předstihem pustila do adventního zdobení. Letos to není věnec, ale něco úplně jiného. Moje původní představa byla ovšem jiná, ale skutek utek, podstata je však stejná. Doufám, že toto moje dílko neopadá a neseschne se po 14 dnech, jako každý rok.

Já jsem strašně nešikovná na focení, nedokážu u mne v bytě pěkně nadekorovat, tak je všechno na jedno brdo..

Přesně tak to dopadá i s tímto krásným háčkovaným srdíčkem. Je to dárek od Marťuli, který jsem dnes dostala poštou. V létě jsem jí poslala nějaké kytičky a ona se mi odplatila takovou krásou. Doufám, že i kytičky ode mne jí udělají takovou radost, jako srdíčko od ní. Děkuji Marti....

Sovy po třetí.

Jsou tady, zase se usadily na břízkách v Nové ulici, jako každým rokem touto dobou. Je to už po třetí, kdy jsem je vyfotila, abych vám je opět ukázala. Nejsou moc dobře vidět, protože na stromě je hodně listí, ale i tak jsem jich na jedné břízce napočítala 13 a na druhé 5. Jsou to ti naši staří známí Kalousi ušatí.

Toto je ta jejich oblíbená ulice, kam se každý rok touto dobou vracejí.....

Je to foceno předvčerem, dnes byla velká mlha, že nebylo skoro nic vidět...

Čučí na mne dolů, cože to za babu se odvažuje bez jeho dovolení fotit...

I u nás na zahrádce máme veselo. Jednak také vrány nahlíží, co by kde sezobaly. Už sypu i sýkorkám, které mně na parapetu připomínají, že jsou tady taky coby strávníci, ale i kosi, vrabci a hrdličky. Všichni opeřenci opět navštěvují naši zahradu, protože dobře vědí, že tady vždycky něco najdou k snědku....

Na jablůňce zůstalo jedno jablíčko, to je pro kosa....

Končím mini reportáž o opeřencích, příště zase o něčem jiném......

Brňátka

Víkend byl ve znamení vnoučat. Rodiče Adélky a Bertíka schvátila nemoc a tak mne syn poprosil, jestli bych si nevzala děti k sobě. No, co by člověk neudělal pro svoje nejbližší. V pátek k večeru jsme sedli do auta a jeli si pro ně do Brna. Těšili jsme se, že si je zase užijeme. Akorád jsem nevěděla, jak to bude v noci, jestli budou spát, nebo budou fňukat. Ale ani ve dne, ani v noci se nic takového nestalo. Jen já jsem toho měla plné kecky. Už nejsem zvyklá na takové malochy, na jejich lotroviny. Stále si mne vyžadovali a já jsem byla ráda, že se mi podařilo uvařit a připravit všechno kolem. Ale hlídání dopadlo dobře, děcka mají spoustu babiček a prababiček, tet a sesřenic a jsou zvyklé s nima trávit spoustu času, takže jim ani nebylo smutno po domově. Jen já se dávám ještě pořád dohromady....

Velikánský strom - smuteční vrba, zastavení na naší odpolední procházce.....

Procházku jsme si užívali a teď by to chtělo zase něco k snědku.....

Babičko, čekáme na nějakou dobrůtku.....

Ale abych stále neukazovala jen děti - tak teď ukázka neživé krásy ....

List v mém nástěnném kalendáři ukazuje obrázek od Karla Gotta - Rodina u stolu......

Moje naaranžované kytičky z listí....

Baronku Pomerančku jsem představila už vloni. Dnes jsem si koupila malinký domeček...

Tato dvě srdíčka jsem háčkovala po večerech u televize. Inspiraci jsem našla u HELENS' HOME, HELENS' WORLD. Z mé strany je to jen odpočinkové háčkování, nijak jsem nemusela počítat očka. No, nejsou nic moc, ale mně se líbí, protože jsem si s nima odpočinula.....

O chlubivé babičce.

Ta chlubivá babička, to jsem, prosím, já. A čím se budu chlubit? Svými brněnskými vnoučátky Bertíkem a Adélkou. Mohu si to dovolit, jednak je to i moje krev a jednak mám povolení od rodičů k ukázce fotografií.

Bylo - nebylo. Ale spíše bylo než nebylo, zkrátka v neděli ve Vlkoši u Kyjova pořádali hody. A když jsou hody, tak s plnou parádou. Ve Vlkoši má Bertík a Adélka svoji prababičku a pradědečka a každou vhodnou chvíli se navštěvují. Jsou to moc hodní lidé a je u nich dobře.

Byla tam velká sláva s průvodem a se vším, co k tomu patří. A teď příjde to chlubení. Podívejte se na naše vnoučátka, jak jim sluší vlkošský kroj a jak si budou v čele průvodu vykračovat....

Tady je ještě fáze strojení...

Sluší jim to ???

Se svou tetou...

Zapózovat s rodiči....

Tady se vše organizuje a debatuje.....

Na seřadišti...

A ještě něco do bříška, než se dá průvod do pohybu.....

To je krása....

Za chvíli už to asi vypukne....

Že by už konečně ?

Průvod v plné kráse..

A tady už je vidíte, najdete je ????

Mne vždycky dojímá ta krása těch krojů, krása těch všech lidiček, neumím to popsat, ale když jsou u nás v srpnu na Hané hody, jdu s foťákem vedle průvodu, slzy mi tečou, mrazí mne, nemohu se ani nadechnout, nejraději bych je všechny objala a řekla, dívejte se, jaká je ta naše zemička krásná....