I stalo se, že 23. října 1946 jsem se narodila svým dobrým rodičům, za co jim děkuji. Jsem ráda na tomto světě i když za řadu šedesátipěti let, mi život nadělil spoustu dobra i zla, ale všechny jeho nástrahy jsem pokorně přijala.
Jsem, ve své podstatě, šťastný člověk, protože mi také bylo dopřána mít hodného manžela, tři děti, které mají své rodiny a já jsem tím pádem získala dvě nevěsty a zetě, čtyři vnuky a vnučku Adélku.
A právě tito všichni moji nejbližší milovaní se v pátek odpoledne seřadili u nás v kuchyni, kde uprostřed stálo pod plachtou zahaleno něco velkého, v tu chvíli pro mne tajemného. Nastala chvíle odhalení. Zatáhli za cípek a co myslíte, že bylo ukryto pod plachetkou?? Nebyla to osoba z Polednice, ale krásný, nádherný el. sporák se sklokeramickou varnou deskou a s horkovzdušnou troubou troubicí. V tu chvíli jsem užasla a dojetím jsem nemohla ani promluvit.
Už nebudu muset, jako u staré trouby trouby, jistit vařechou dvířka proti náhodnému otevření, ale budu si moci v klidu upéct cokoliv, nebudu mít strach, že se mi obsah v troubě spálí, nebo nedopeče, protože termostat bude funkovat spolehlivě. Moji milí když viděli, jak v kuchyni zápolím při pečení s troubou troubou, "poskládali se" a udělali mi obrovitou radost.
Co dodat? Už jsem jim všem tlumočila můj velký dík a ujištění, jak je mám všechny ráda, ale to oni, samozřejmě, vědí, to je nad slunce jasnější.
Na to dcera Jane řekla: "mami, za to nám všem upečeš cukroví na Vánoce, nemysli si, že ti to jen tak projde". A mne v tu chvíli došlo, že to ani nemůže myslet vážně.
Kromě ostatních dárků, které jsem ještě dostala, se mi podařilo zdokumentovat jen ten nový sporák.
Takže dnes jen jedna praktická - líbí se vám? Už se těším, jak upeču nějakou dobrotu........
