Botička

Tuto botičku jsem koupila své dceři jako jarní dárek. Dovnitř patří nějaká dekorace, já jsem zvolila pažitku a myslím, že se tam náramně hodí.

Zahrádka se probouzí

Dorůstající měsíček pomaličku povytahuje nové kytičky.

Zprávy z domova

V sobotu k nám, na pozvání nás a našeho Bobíka, zavítala delegace z brněnské oblasti, včele s princem Albertem a princeznou Adélkou, aby nám předali srdečné pozdravy od představitelů kraje, a aby se mohli seznámit s úspěchy obyvatel našeho regionu. Zatím co princezna využila návštěvu k srdečnému rozhovoru s Bobíkem (viz foto)

 princ Albert se šel poklonit k soše prezidenta Osvoboditele, kde položil kytičku sněženek

Po krátkém odpočinku pokračoval návštěvou místního kravína a přilehlého teletníku.

Na závěr krátké, leč plodné návštěvy projevili oba potentáti přání seznámit se s průběhem příprav na nastávající Velikonoce. I přes některé nedostatky, které byly způsobeny objektivnímy příčinami, byli oba vedoucí výpravy spokojeni a pohoštění, kterého se jim dostalo jim přišlo k duhu.

Zahrádka dnes

Jaro se už rodí - musím běžet pomáhat u porodu!

Hádanka

Ten, kdo první uhodne co se mi to podařilo vyfotografovat, může si za odměnu koupit půl království a třeba i princeznu k tomu.

Zátiší s mým milovaným hrníčkem

Sněženky

První moje letošní kytička sněženek z mojí zahrádky.

Kravička "Smetánka"

Nedávno jsem šla nakupovat a děsně jsem se lekla. Hned vedle chodníku, u keře, kdosi přivázal krávu i s teletem. Chvílku mi trvalo, než jsem pochopila, že je to jenom poutač pro automat na mléko a že jsem se řízením osudu neocitla někde v Praze - tam mají údajně krávy na každém rohu.

Že by už konečně?

Moje ranní trauma.

Ráno co ráno, za každého počasí - někdy by člověk ani psa nevyhnal, jdeme já a můj pes Bobík na povinnou vyvenčovací procházku, protože nám to oběma prospěje. Bobíka jsme si tak před pěti lety naučili po ránu obhlídnout rajón, takže dobře mi teď tak. Tato ranní rozcvička se týká mne, protože můj manžel po nemoci chodí o holi, takže je z toho venku. Nic proti tomu, já se také ráda projdu, ale před dvěma roky - vlastně v srpnu to bude už tři - jsme se dostali do nezáviděnihodné situace.

Bylo kolem sedmé hodiny ráno, šli jsme klidně a pozorovali okolí a najednou kde se vzal , tu se vzal, před Bobíkem stál veliký , převeliký vlčák - nebyl to vlčák, byl to skoro medvěd a už do něho bez varování strčil a zlověstně vrčel. To byl ale jen okamžik. V tu chvíli mne nenapadlo nic jiného, než vytáhnot psa i s vodítkem do náruče a bránit ho. Ale to bylo snad to nejhorší, co jsem mohla udělat. Pes - medvěd - šel po mně a chtěl, abych mu Bobíka dala. Strhla se děsná mela. Jako naschvál nikdo v ulici nebyl (podotýkám, že se to odehrálo mezi paneláky), kdo by mi pomohl. Tak jsem zápasila se psem po svém. Když už to nabralo riskantní obrátky a já jsem měla třikrát rozkousnutou ruku , poškrábaný obličej , málem ukousnutý prst a brýle kdoví kde, s brekem jsem se omluvila svému malému psímu příteli a i s tím samonavíjecím vodítkem ho pustila na zem , na pospas medvědovi. Slyšela jsem jen, že Bobík piští a pak nic. V tu chvíli jsem věděla , že je to špatné a brečící, celá krvavá jsem stála bezradně uprostřed ulice. Zastavilo osobní auto, paní mne odvezla k lékaři a odtud jsem putovala sanitkou na chirurgii. Ale než pro mne přijela domů sanitka, světe div se, za dveřma se choulil náš malý Bobíček, s bolavou nožičkou a v děsném šoku, byl špinavý, vystrašený, ale byl. Pak jsem se dozvěděla od známé paní, že viděla, jak náš Bobík utíkal se strašným řevem a za sebou s rachotem vlekl vodítko, divila se co se děje, že se muselo něco u nás stát. Tak jsem se dozvěděla, jak se Bobíček dostal domů. On tomu obrovi utekl a měl štěstí, že se mu někde nazachytilo vodítko.

Na celé věci bylo aspoň dobré to, že jsem věděla čí to byl pes a že byl očkovaný. Tato příhoda měla dohru u přestupkové komise, majitel mi zaplatil bolestné a ruka se do měsíce celkem zahojila.

Jenom já jsem utrpěla hluboké šrámy na duši. Zklamaná, co se to stalo, bojím se každého rohu ulice, co když se zase s nějakým velikánem potkám. Už je to ve mně a asi se toho pocitu nikdy nezbavím. Je to škoda, protože procházka by měla být příjemná, ale ne strašná.

PS: Pes - medvěd žije ve vedlejší ulici, ještě jednou, co vím , majiteli utekl. A před měsícem se stalo něco podobného, jiný pes napadl pána i s malým psem , ale tam to mělo smutný konec - pro pejska ten nejsmutnější.

Globální oteplování

Bez komentáře.....

Sovy

Pro velký zájem udivených blogistů, nabízím ještě pár ukázek z loňského roku. Přiznávám, že mě sovy na bříze nepřekvapují, protože podle obyvatelů blízkých domů tam sedí každý rok . Snad tento jev všem udiveným vysvětlí některý z ornitologů.

Velký závod v běhu kolem plotu

Brita z Labradoru vs. Bobík z Ořechova

Bobíku, kde jsi?

Tady, tady!

Tak co, jdeme na to?

Co se děje, Bobíku?

Ale mně se nějak nechce běhat

Tady bude asi nějaký ptáček zpěváček.

Víš co, Brito, budeme závodit až zítra

Tak se nezlob, Brito, dnes tady stejně nejsou ani žádní diváci.

Zlověstná mračna

Ráno jsem v obýváku vytáhla žaluzie a úplně jsem se vyděsila, cože se to děje. Půl oblohy bez mráčku a druhá půlka - děs a hrůza - černočerný, masivní, obrovský, nekonečný mrak, který vypadal jako kdyby jsme se najednou, do rána, ocitli na úpatí nějakého horského masivu. Hned jsem vzala foťák, abych se s vámi mohla podělit o tuto zvláštní podívanou.

Pohled z druhé strany domu - modrá obloha s ustupujícím měsícem

A tak to pokračovalo, během pár minut bylo to mračisko téměř celé pryč a už se dralo ven sluníčko.

To sice svítí, ale je mímus šest stupňů a protivný vítr. Jestli se během dne, či k večeru znovu zatáhne - věřím, že ten předpovídaný sníh opravdu napadne. Takže nám asi opravdu nezbude nic jiného, než vlézt za kamna a přežít tam i duben.