Nebývá u mne zvykem, abych jen tak svévolně vkládala na blog své "kuchařské umění". Ne snad proto, že bych neuměla vařit, jen spíše překvapím tím, co jsem okoukala od jiných. Stejně to nakonec dopadne úplně jinak, ale snaha je, aspoň se přiblížit dobrému úmyslu.
Když je člověk doma, nechodí do práce a ještě k tomu v zimě, nemyslí na nic jiného než na kus žvance. Co budeme jíst a co se bude vařit, je to pořád dokola. Hrozná situace. A tak jsem si vzpoměla na sýrovou roládku, kterou už jsem dlouho nedělala.
Asi 20 dkg tvrdého sýru jsem v horké vodě (tedy spíše vařící) roztavila, vyndala na vál, rozválela, potřela pomazánkovým máslem, kečupem, pokladla jsem šunku položila nudličky papriky a pažitku. Smotala a uložila v alobalu do lednice. Po hodince se závin dal dobře krájet a s rohlíkem a dobrým čajíkem nám přišel "k duhu"..
Pak jsem vložila to ostatní - to mi jaksi ušlo...
A pak už se jen papkalo..
V sobotu jsem se opičila po Alis a neservírovala jsem nám na talíř - Plněné žampiony s bramborem a zeleninovým salátem. Musím říci, že to byl chutný oběd.
Upekla jsem ještě Hanácké koláče a hanácké koláčky - což je jedno a totéž, liší se jen velikostí. Těsto mi vymíchala pekárna, půlka práce hotová...
Můj nový "šporák šporákovič a trouba troubice" mi dobře slouží a já mám dojem, že jenom pořád peču a vařím a myju nádobí..... a jím...
Tento obrázek sice není k snědku, ale patří také sem, je totiž z kuchyňského okna, za kterým se kolikráte dějí věci....
Tak třeba tento bílý, teď už rozkvetlý a mooooc voňavý hyacint. A hned vedle ho už dohání modrý.....
Ale jo, ještě je k vidění pažitka, která posloužila do sýrové rolády....
Ale teď - odpoledne sedím v obýváku - ne, že bych nic nedělala a odpočívala, určitě jsem neměla ruce v klíně. Najednou velká rána. Hledala jsem po bytě, kde se co mohlo přihodit, co kde upadlo, co to bouchlo. Nic jsem neobjevila. Až po delší době jsem se podívala právě na to kuchyňské okno, chvíli zírám a říkám si, co je to okno tak špinavé, Brňátka tady nebyla, aby sklo uchytala, ale stejně ty šmouhy byly zvenku. Hledím, hledím a už to mám. Zřejmě do okna narazila hrdlička, kterých je na zahrádce bezpočet. Na parapetu mají také sýkorky nasypáno a hrdličky sem chodí také zobat. O tom mne přesvědčil celkem dost zřetelný otisk hrdliččina tělíčka. Je vidět křídlo, bříško a drobná peříčka. Napadlo mne, kde je jí asi konec. Musela se pěkně narazit, ale nikde jsem ji nenašla.
Podívejte se, jestli něco rozpoznáte...
Nakonec něco jemnějšího, na uklidnění - včerejší západ sluníčka do mrazivé noční peřiny.......
