Nevím, kdo v tom má prsty, že neustále prší a prší. Už ani zahrádka o takové množství vody nestojí, už se dost napila, teď zase potřebuje trochu vysušit. Na keři se krčí zmoklé. pomalu hnijící ostružiny, rajčata chytají plíseň a kytky smutně kloní svě rozkvetlé hlavičky k blátivé zemi.
Jen pleveům to vůbec nevadí, šklebí se, zlomyslně se posmívají, trávník vyžaduje posečení.
Je mi líto těch zmoklých kytiček, proto jsem si vzala mečíky do vázy, abych si je aspoň trochu užila...
Vypadá to, že se pomalu vkrádá podzim, začínají kvést astry a jiřiny....
Toto není jiřina, ale sléz, který dělá v zahrádce parádu, má pěknou barvu...
Znáte někdo růžovou jahůdku? Dostala jsem ji od sousedky Andělky, uvidíme, co je to za zázrak...
A ještě něco, říkala jsem si, je léto, budou žně a já nemám ani klásek, ani žádné obilíčko, které by mi doma udělalo pěknou dekoraci. I vsedla jsem na svého "araba" a vykonala okružní cestu kolem mého rodného města, jestli se někde nějaké vhodné políčko objeví. Jsme na Hané, dalo by se předpokládat, že ano. Políčko se objevilo a já jsem žasla, cože to na něm roste? Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že je to podobné pšenici, ale ten vzhled, ta barva? Co to má být? To že je obilí připravené ke sklizni? Mylně jsem se domnívala, že obilí je zlaté a ono ne. Ale když už jsem se doštráchala až sem, nastříhala jsem si náruč tohoto a zklamaná, ujížděla k domovu. Možná to zapříčinily deště, nebo je to odrůdou, já nevím. Ale klásky byly šedivé, u některých se už zabydlovala i plíseň. Moje představa z dětství a z let nedávno minulých o zlatém obilí, symbolu léta, byla ta tam. Škoda, lepší už to asi nebude.
Ale stejně jsem nakonec ten věnec z "obilí" udělala.
A tak - léto, budiž pochváleno !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat