28.8. to bylo přesně 50 let, kdy jsme se vydali s manželem na dlouhou pouť společným životem. A že to nebyla cesta posetá jen růžovými kvítky, to si ani nikdo myslet nemůže. Všechno to štěstí, nástrahy a nezdary života nás stmelily v jednu velkou rodinu.
Taková "velká" událost se prý musí náležitě oslavit a tak jsme si tu naši svatbu před 50 ti lety malinko zopákli.
Bez obřadu, jen naše tři dospělé děti s rodinami a moje milá setřička Hela s manželem. Bylo nás celkem patnáct a jedna Ťapinka, která nesměla chybět v salónku, kde se setkání konalo. Náš Bobíček měl na odpoledne zajištěnou "svoji" chůvu, která nám ho vždycky mileráda pohlídá.
V salónku jsme měli zajištěný oběd se slavnostním přípitkem a s dojemným proslovem, který pronesl starší syn Martin.
Cukrovíčko jsme měli domácí, Janka přivezla ze Slovenska domácí škvarkové pagáčiky, jídla a pití si každý vybral podle své chuti. Před večerem jsme se přesunuli všichni k nám "domů", kde hodování pokračovalo...
Poruším pro tentokráte tabu soukromí a dám vám nahlédnout na nás, oslavence...
V tomto okamžiku pronáší Martin slavnostní přípitek, proto ten úsměv...
Moje svatební kytice, před padesáti lety jsem měla kytici právě z bílých karafiátů...
Nádherný svatební dort, který je od našich Slováků. A kdože to tam na lavičce svorně sedí???
No přece děda s fajkou a s novinami, babka s klubíčkem a s jehlicemi, krásní stařečci...
Asi po hodině jsme dědu s babkou dali na talířek, protože v tom teple začali klesat do hlubin dortu. Přece jenom měli nějakou tu váhu...
A tak jen pár momentek z oslavy, které mi poslala Hela...
Martina, maminka našich Brňátek...
Protože jsem se nedovolila ostatních, zda je můžu taky "zveřejnit", tak vám je neukážu. Ale, to mi věřte, že jsou všichni milí, hodní, slušní - no prostě jsou NAŠI !
Také jsme dostali spoustu "svatebních" darů...
Od Slováků - Janky, Peťi a Matěje.
A tento stůl do zahrady vyrobil náš všeuměl Peťo...
Kytici a "pořádnou ruličku" od sestřičky Heli s manželem...
Od rodiny Martina - našich Spodňáků - Sodastreem, ať máme v tom horku co pít...
Od Brňáků krásný obraz, který nám nakreslila Martina, naše výtvarnice.
Je ještě "zabalený", musíme najít to správné místo, kde mu bude dobře ...
Obraz s největší pravděpodobností necháme vkusně zarámovat, ať je dokonalý...
A ještě jeden velký dáreček nám tady nechali Brňáci, Adélku s Bertíkem na poslední týden prázdnin. Takže žádný odpočinek, hned si skokem užívat prázdniny s dětmi.
Tak to je ve zkratce všechno. Doufám že jsem na nic podstatného nezapomněla.
Teď už konečně se mi snad podaří vyřídit spoustu Restů, které se mi během měsíce naskládaly, projít vaše blogy,
prostě se zase vpravit "donormálu".
Děkuji za návštěvu, mějte se pěkně a až se trochu zotavím a zase něco napíšu, příjdte nakouknout!
Vaše Květa
Žádné komentáře:
Okomentovat