Ráno jsem v obýváku vytáhla žaluzie a úplně jsem se vyděsila, cože se to děje. Půl oblohy bez mráčku a druhá půlka - děs a hrůza - černočerný, masivní, obrovský, nekonečný mrak, který vypadal jako kdyby jsme se najednou, do rána, ocitli na úpatí nějakého horského masivu. Hned jsem vzala foťák, abych se s vámi mohla podělit o tuto zvláštní podívanou.
Pohled z druhé strany domu - modrá obloha s ustupujícím měsícem
A tak to pokračovalo, během pár minut bylo to mračisko téměř celé pryč a už se dralo ven sluníčko.
To sice svítí, ale je mímus šest stupňů a protivný vítr. Jestli se během dne, či k večeru znovu zatáhne - věřím, že ten předpovídaný sníh opravdu napadne. Takže nám asi opravdu nezbude nic jiného, než vlézt za kamna a přežít tam i duben.
Žádné komentáře:
Okomentovat