Něco na zahřátí

Dnes vám doporučím jedno moc dobré pitíčko. Návod na výrobu jsem měla již delší dobu, ale až teď, v tomto mrazivém nečase jsem si na recept vzpoměla.

Zkuste, výroba není složitá, výsledek stojí za to....

Likér z ledových kaštanů:

250 ml šlehačky

1 Salko

3 tyčinky ledových kaštanů

4 kostičky hořké čokolády

1/2 rumu

Šlehačku vlijeme do hrnce, přidáme nalámané kaštany a kousky čokolády. Za stálého míchání povaříme.

Stáhneme z plotny, necháme vychládnout. Vlijeme Salko a pak Rum. Dobře všechno promícháme do hladka a slijeme do lahví. Dáme vychladit.

Uvidíte, jaká je to dobrota.Stačí jen jedna štamprdlička a je vám hned líp. Možná ani toho rumu se tam nemusí tolik dávat. Nám, co nejsme zvyklí popíjet alkohol, se i hlava trochu zamotala.

Ale jednou za čas...........

Uznejte, že to vypadá krásně a ještě líp to chutná...

Ale abych nevyráběla jen alkohol, konečně, po dlouhé a dlouhatánské době, jsem z mrazáku vytáhla malou část ovoce a upekla - Pečený čaj -

A jaké že suroviny obsahuje?

Rybíz, maliny, broskve, nějakou mandarinku, jabko, citro, atd. dále dle návodu, který asi všichni dobře znáte .

Tak jenom, abyste mi věřili ....

Ovoce bylo 2 kila a skleniček 7 kousků. Podobně, jako alkohol, čajík chutná skvěle.

Takže všechno pěkně vyzkoušejte. Přeji vám všem příjemný příští týden, doufám,že ty mrazy trochu pominou....

Jako v síti.

Je to tak. Jsem lapená, chycená, uvězněná. Cítím se jako v síti......

A teď to musím vysvětlit. Před dvěma lety, 29.1. 2010, se přede mnou otevřel docela jiný svět. Svět počítače, internetu a blogové zábavy. S počítačem jsem již dříve byla dobrá kamarádka, potřebovala jsem ho k podnikání. Ale k těm ostatním "lahůdkám" mne popostrčila sestra Hela, která už asi dva měsíce vesele "blogovala".

Proto jí musím poděkovat za to, že to se mnou myslí dobře a nechce mi odepřít žádnou zábavu. Díky ní, mne můj blog seznámil se všemi vámi, mými milými kamarádkami. S vámi se cítím dobře, mohu s vámi diskutovat, svěřovat se, učit se od vás, odpočívat.

Díky blogu pak také doháním, co se dá, neboť čas, který s ním trávím, mi ukusuje kus noci a dne.

Prostě můj blog - www.kvetahora.blog.cz - slaví své dva roky života .....

To je jen ta pomyslná síť, ve které jsem uvízla. Ve skutečnosti jsem dceři uháčkovala takovou, rádoby síťovku, která bude sloužit při zabíjačce. Vloží se totiž dovnitř jitrnice a všechny šperky z prasátka a šup s tím do kotle. A tam už se ty dobroty budou vařit.....

Takže - já jdu slavit !!!

Mějte se moc pěkně a hlavně nezmrzněte, nerada bych přišla o některou svou milou kamarádku .....

Pro změnu něco z kuchyně.

Nebývá u mne zvykem, abych jen tak svévolně vkládala na blog své "kuchařské umění". Ne snad proto, že bych neuměla vařit, jen spíše překvapím tím, co jsem okoukala od jiných. Stejně to nakonec dopadne úplně jinak, ale snaha je, aspoň se přiblížit dobrému úmyslu.

Když je člověk doma, nechodí do práce a ještě k tomu v zimě, nemyslí na nic jiného než na kus žvance. Co budeme jíst a co se bude vařit, je to pořád dokola. Hrozná situace. A tak jsem si vzpoměla na sýrovou roládku, kterou už jsem dlouho nedělala.

Asi 20 dkg tvrdého sýru jsem v horké vodě (tedy spíše vařící) roztavila, vyndala na vál, rozválela, potřela pomazánkovým máslem, kečupem, pokladla jsem šunku položila nudličky papriky a pažitku. Smotala a uložila v alobalu do lednice. Po hodince se závin dal dobře krájet a s rohlíkem a dobrým čajíkem nám přišel "k duhu"..

Pak jsem vložila to ostatní - to mi jaksi ušlo...

A pak už se jen papkalo..

V sobotu jsem se opičila po Alis a neservírovala jsem nám na talíř - Plněné žampiony s bramborem a zeleninovým salátem. Musím říci, že to byl chutný oběd.

Upekla jsem ještě Hanácké koláče a hanácké koláčky - což je jedno a totéž, liší se jen velikostí. Těsto mi vymíchala pekárna, půlka práce hotová...

Můj nový "šporák šporákovič a trouba troubice" mi dobře slouží a já mám dojem, že jenom pořád peču a vařím a myju nádobí..... a jím...

Tento obrázek sice není k snědku, ale patří také sem, je totiž z kuchyňského okna, za kterým se kolikráte dějí věci....

Tak třeba tento bílý, teď už rozkvetlý a mooooc voňavý hyacint. A hned vedle ho už dohání modrý.....

Ale jo, ještě je k vidění pažitka, která posloužila do sýrové rolády....

Ale teď - odpoledne sedím v obýváku - ne, že bych nic nedělala a odpočívala, určitě jsem neměla ruce v klíně. Najednou velká rána. Hledala jsem po bytě, kde se co mohlo přihodit, co kde upadlo, co to bouchlo. Nic jsem neobjevila. Až po delší době jsem se podívala právě na to kuchyňské okno, chvíli zírám a říkám si, co je to okno tak špinavé, Brňátka tady nebyla, aby sklo uchytala, ale stejně ty šmouhy byly zvenku. Hledím, hledím a už to mám. Zřejmě do okna narazila hrdlička, kterých je na zahrádce bezpočet. Na parapetu mají také sýkorky nasypáno a hrdličky sem chodí také zobat. O tom mne přesvědčil celkem dost zřetelný otisk hrdliččina tělíčka. Je vidět křídlo, bříško a drobná peříčka. Napadlo mne, kde je jí asi konec. Musela se pěkně narazit, ale nikde jsem ji nenašla.

Podívejte se, jestli něco rozpoznáte...

Nakonec něco jemnějšího, na uklidnění - včerejší západ sluníčka do mrazivé noční peřiny.......

Zajímavá technika

Když jsem navštívila na blogu Miu, zaujala mne její pletená šála. Popisovala, jak se k ní "dopracovala". Byla totiž pletená na ruce, nebo přes prsty, jak se to vezme. K dispozici má i odkaz s videem, aby tvoření bylo jednodužší.

Protože jsem měla doma nějaké zbytky vln, hned jsem se s chutí pustila do práce. Samotné pletení není žádná věda, stačí pochopit princip a šňůra přibývá závratným tempem. Já jsem z černé vlny, tenké a nijak kvalitní, udělala šňůru dlouhou jen asi 24 m, víc vlny jsem neměla. Horší to bylo s kompletací šály. Ta se plete na obou rukách. Tak jsem motala a kluntala, pořád jsem to, ani s ukázkou videa, nemohla pochopit. Nakonec jsem zvítězila, ale jestli je to tak nebo tak, to nevím.....

Zjistila jsem, že na té černé vlně není na snímku vidět struktura šály. Ona to není šála, ale jen nákrčník - bude mi i lépe vyhovovat..

Ani bílá, ani ta černá vlna není dost silná, aby pletení na šále krásně vyniklo. Je to jen taková zkouška.....

Není nic vidět, já jsem se totiž fotila sama...

Pokusila jsem se o jinou, zajímavou techniku pletení a dozvěděla jsem se prostřednictvím videí mnoho nového. Díky Mio!

Ale teď ještě něco jiného. Tento kulatáček je pro Helenku. Domluvily jsme si výměnný obchod. Ona dá drátkovaný zvonek a já kulaťák. Tady je - Heli, chystej zvon !!!!!

Ještě přišít do středu knoflík a je to......

Doufám, že bude spokojená, že necouvne s tím zvonkem....

Nakonec kousek jara u mne v kuchyni....

Přeji vám všem pěkný víkend !!!!!

Je libo jarní sestřih ?

U nás už se stříhá, zkracuje a upravuje o stošest. Stromy se musí prořezat, neboť za miliony let, co u nás v parku rostou, vyrostly do takových rozměrů, že sahají skoro do nebe. Obrovité a štíhlé topoly. Když je silný vítr divím se, že ještě stojí na místě. Kvůli bezpečnosti se ale musí aspoň větve zakrátit a stromu tak odlehčit. Není to práce jednoduchá.

Park mám u domu, tak jsem udělala pár snímků pro vás, ale také pro sebe a pro naše děcka, aby se po čase podívaly, jak to tady v lednu 2012 vypadalo....

Dnešní ráno - pohled z okna na topol, který za chvíli bude vypadat úplně jinak....

Toto už jsou topoly podél cesty na nádraží...

Takoví obři zde za léta vyrostli....

Zdá se, že se to těm ptákům příliš nelíbí...

Obrázky vám také chci ukázat proto, abyste si všimli, jaká je u nás "zima". Zatímco na internetu čtu, že skoro celá republika je samá ledovka, že někde mají hromady sněhu, u nás....... skoro jaro...

A tak vás zavedu ještě na náměstí, když už jste k nám zavítali. Místní radnice...

A ještě kousek náměstí..

Vidíte někde snížek ??