Hruškobraní

Nechce se mi ani věřit, že naše úroda hrušek je pomalu zpracovaná a já zase můžu začít zcela novou, jinou a určitě nazáživnou etapu zpracování ovoce a zeleniny a to nakládání zelí. Za týden budu mít krouhané zelí doma a mohu se pustit do práce.

Toto je košík z naší bohaté letošní sklizně. Takové množství mi včera stačilo k zavaření sedmi sklenic kompotu a devíti sklenic výborné, ale opravdu výborné marmelády.

A jak to bylo dál........

Dnešní večeře, palačinky, u nás se říká amolety, s tou perfektní a strašně dobrou marmeládkou z našich hrušeček...

Když dobrůtka, tak se vším všudy, tedy s čokoládou a kopcem šlehačky, ať jsme tlustý na tři prsty - říkával Waldemar Matuška...

To jsme se zase jednou pořádně nacpali sladkým, až mi z toho bylo pomalu špatně. Můj manžel říká - ale krásně špatně !

Nakonec jsem pro vás natrhala na své zahrádce malou podzimní kytičku. Že z ní na vás už taky pomalu dýchla atmosféra blížícího se podzimu???

Mějte se a užívejte pěkný víkend.......

Letní víkend

Už už to chvílemi vypadalo, že bude po létě, ale zdání klame. V neděli jsme si teplé počasí užili do sytosti. Ukázat se přijeli Brňáci, aby se babička s dědou potěšili. V bytě jsme se vůbec nezdržovali, protože obývák se podobal spíše skleníku. Lépe bylo na zahrádce, tam foukal aspoň trochu větřík.

Bertík se chopil zalévací konve, nabral vodu a jako silný chlapisko zaléval očesanou hrušku i vyschlý trávník...

Šlo mu to znamenitě, vždyť už chodí do školky, zatím co Adélka je doma s maminkou a s Ťapkou. Táta musí vydělávat penízky, ten chodí do práce.

Adélka si postavila na balkóně "stan"....

Děcka, jdeme na maliny, je jich tady plno, čekají na nás!!!

Bertíku, Adélko pospěš, jen kdyby ti zatracení komáři tolik nekousali!

Dědo, půjčíš mi svůj "dopravník?"

To by jeden nevěřil, k čemu všemu takové chodítko může sloužit...

A je čas se chystat na cestu. Ještě musíme zapnout vetilátor, ať to tady trochu profoukne...

Adélce vyčesat z vlasů pár zatoulaných malin, úsměv na babičku a jedeme. Po cestě se zastavíme u vody a zkusíme si zaplavat Tak ahojte, mějte se, brzy zase přijedeme !!!!

Jsou pryč a já jsem zjistila, že se to léto opravdu pomalu vytrácí.....

Znovu má pár kvítků "Růže z Jericha", které se promění v červené bobulky...

Večer krásně provoní Andělské trumpety svojí jedovatou vůní...

A mně pomalu dozrávají očesané hrušky, tak je po částech zavařuju a část jde do bečičky. Pořád je co dělat.

Tak se mějte letně, dokud se tak příznivě počasí chová, kdo ví, jak bude za pár dní...

Malý domeček

U nás ve městě je malinkatý domeček a uvnitř mají moc krásné věcičky. Šla jsem koupit dárek pro nevěstu, která bude mít svátek. Je to dost těžké trefit se do vkusu mladého člověka, musí se vybírat opatrně a s citem i když ani tak není zaručen kýžený úspěch. Byla jsem přesvědčená o tom, že to je to pravé místo, kde se mi to povede.

Pojďte se mnou nahlédnout, pořídila jsem aspoň pár snímků.

Tyto jsou z výlohy...

Když vejdete dovnitř, dýchne na vás libá vůně bylinek, zvláštních čajů a zrnkové kávy...

V těch dózách je různá zrnková káva. Prodavačka nadzvedla poklop a dala mi přivonět. Opravdu pěkně voňavá kafíčka. Já jsem si vybrala, paní mi ji odvážila a také pomlela. Zítra si budeme s manželem možná pochutnávat...

A čajíček..

Neodolala jsem pokušení a koupila jsem si pro radost krásnou levandulovou dózu, malé podčajníčky, které slouží na odkládání zrovna vylouhovaných čajových pytlíků, no a ten dárek, pro který jsem vlastně šla, ale ten tady nezveřejním, je to "tajem"...

Pěkné věcičky, že? Určitě u vás také máte takový malý, krásný a voňavý krámek. Jděte se podívat a třeba z rozmaru si kupte maličkost - pro radost.

Mějte se pěkně a voňavě!!!!!!

Konečně změna

Myslím změnu v počasí. To se tedy zase jednou vyznamenalo. Vysoké teploty pro nás už nejsou atraktívní. Nedalo se ani dýchat, natož tak pracovat. Na zahrádce všechno schlo, zem vyprahlá doběla i ve stínu bylo horko k zalknutí. V bytě to nebylo lepší. Ale pracovat se muselo. Dcera mi přivezla košík krásných, velkých švestek a ty se musely zavařit. Z rajčat jsem vařila kečup. Naše malá hrušečka byla tak ubsypaná, že se větve lámaly pod tou tíhou, tak jsem je včera se synem otrhala, uložila a jak "dojdou", nastane opět velké zavařování. Zbytek půjde do bečky, obsah se zpracuje u dcery na Slovensku, já snad dostanu pár hrušek v tekutém stavu....

Dozrávají maliny a ostružiny. Trhají se přímo do pusy, ale ty které se nestihnou, z nich bude výborná marmeláda...

Celý dlouhý čas jsem se těšila na to, až mi rozkvete hortenzie a já si z ní udělám věneček. Hortenzie skutečně vykvetla, já jsem si ji, s menším či větším úspěchem, usušila, což jsem asi neměla dělat, protože se mi při navazování rozpadávala. Asi se má navazovat co by čerstvě ustřižená. No já nevím. Nakonec mi z toho vyšla taková, ne moc pěkná elypsa, ale čert to vem. příště se mi možná lépe povede...

Divím se, že mi na balkóně ještě docela slušně kvetou kytičky, že je to horko neskolilo....

V posledních týdnech se u nás událo tolik různých situací, o kterých nestíhám napsat. Mám zdokumentované letošní Hody, Dračí lodě na Moravě. Navštívily mne dvě kamarádky, přijeli Slováci a Brňáci. Ale to horko a dusno mne doslova znemožnilo sednout k PC a napsat pár řádek.

Ale dnes bylo konečně lépe a já vím proč. Je to přesně 46 let, kdy jsme si s manželem řekli, že spolu půjdeme po cestě životem v dobrém i zlém. Zatím se to daří a měnit to asi nebudeme.......

Vydařený výlet

V pátek zvoní telefon a v něm se ozve mužský hlas s otázkou: "Květi, jsem v Mikulově na zámku, mám tady rozdělaný obraz, co kdyby jste si udělali s manželem výlet a přijeli se podívat, byl bych moc rád, co ty na to?"

No co já na to. Ozval se mi bratranec, kterého jsem viděla naposled když mně bylo jedenáct a jemu o čtyři méně, od té doby dlouho, předlouho nic, až v době nedávno minulé jsme navázali kontakt, ale pouze telefonem. Jeho otec - bratr moji maminky - byl akademický sochař, kojetínský rodák. Jeho sochy jsou vidět v různých institucích po naší vlasti. Když naše město slavilo významné výročí založení, radnice uspořádala výstavu prací našich rodáků. Protože můj strýc už nebyl na světě, zařizovala jsem sochy právě s jeho synem, který je restaurátor. Žije v Praze......

Tak abych navázala. Co teď ? Chtěla jsem ho vidět, ale jak do Mikulova? Manžel by určitě nejel, s chodítkem by se tam asi ani nevyškrábal. Tak jsem sedla se synem do auta a už se frčelo.

Cesta trvala hodinu a deset minut, paráda. Za chvíli už jsme viděli panoráma zámku Mikulov..

Protože jsem se ho nedovolila, zda mohu jeho osobu vystavit na blogu, tak jen tak opatrně ukážu, kdo nám přišel naproti (je pravda, že za dobu 54 let, co jsme se neviděli, se trošinku změnil) a neukážu ani obraz, který restauruje. Ale provedl nás, ukázal, vysvětlil vše k naší spokojenosti. To je on - můj bratranec Petr.....

Těm, kdo na zámku byl, kteří to tam znají jako své boty, nemusím psát, že toto je obrovský lis na víno, vůbec se mi nevešel do objektivu...

Jen pár snímků z procházky zámkem...

Tady u toho snímku jsme obdivovali jak je poskládané cihlové zdivo, jako by se vlnilo a dokonce i to zábradlí je atypické....

Jeho kolega koupil pry tuto budovu, co by naprostý zbor a s různými obtížemi - tak jak to bývá - vybudoval to co vidíte, na maličkém plácku si můžete dát kávu, nebo vínko a uvnitř je možno vidět současné obrazy, asi studentů akademie, nebo fotografie z kultury. Zase jsme vyslechli povídání o tom, jak se osazovaly krásné dřevěné prvky, schodiště, sloupy ap.

Zajímavé....

Zámek jsme prošli, poučili se a zavzpomínali na rodinné vztahy, kdo s kým, o čem, pro koho a vydali jsme se na cestu zpět.

Tento překrásný klobouk mi vybral bratranec Petr. Prý ho mohu nosit i na zahrádce při práci. Je háčkovaný z provázků, ale kde já bych ho unosila. Tak ho hned dostala Božena Němcová. Je to její busta, kterou před miliony let sochal maminčin bratr, otec Petra a tak zůstala jako rodinná památka. Teď se mi náramně hodí....

V dálce se na nás usmíval Kozí hrádek - volně přístupné odpočinkové centrum....

A Svatý kopeček - dominanta Mikulova, je to přírodní rezervace s chráněnými druhy rostlin a živočichů. Na vrcholu Svatého kopečku, až k poutnímu kostelu Sv.Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu, vede Křížová cesta...

Pak jsme míjeli vodní dílo Nové Mlýny, které slouží především ke koupání, rekreaci a rybolovu. Mové Mlýny jsou tři přehradní nádrže na řece Dyji...

Pálava - kraj vinic...

Pole zralých slunečnic, které se nám klaněly až k zemi...

A opět zpátky do reality, zase se asi dlouho nikam nedostanu, byl to pěkný zážitek...