Spojení navázáno - pokračujeme...

Nic není tak zlé, jak se zdá. Moje situace s foťákem je vyřešena. Naštěstí jsem měla v záloze ještě jeden foťák, který ale neměl kabel na stahování snímků do PC, syn mi koupil čtečku a mohu zase fungovat.

Oprava původního by stála více, než koupě nového. Doufám, že mi tento vydrží také aspoň pět let. Uvidíme...

Teď mohu ukázat některé fotky, které jsem nastřádala za celý týden. Bude to takový mišmaš...

Tento týden byl bohatý na rodinné oslavy. Manžel měl narozky, vnuk Matěj svátek a vnuk Martin 17 let.

A jak to u nás chodí, zase jsme se všichni v plném počtu setkali.

Předcházely tomu ovšem velké přípravy - vaření, pečení, nakupování - však to všichni určitě znáte....

Opět jsem pekla pletýnky..

Smažila koblížky...

Pekla bílkový chlebíček, který jsem dokonale pocákala čokoládou.....

Mailem mi také přišel recept na " buchtu snů", kterou jsem ovšem musela také vyzkoušet, ani jsem ji nestačila vyfotit nakrojenou, byla v mžiku pryč. Bude-li zájem, návod zveřejním....

Ani bych ji nenazvala buchtou, je to spíše jemný moučníček, dvoubarevný, s pudinkem, se zakysanou smetanou, posypaný grankem....

Ale teď....

Koupila jsem si silikonovou formu na čokoládu - srdíčka a dcera ještě dovezla další s jiným motivem. Čokoláda nějaká doma byla, nic nebránilo ve zkoušení a ochutnávání. Musím říci, že to dopadlo dobře. Nic nezbylo...

A teď k dárkům.

Bylo jich spousta, vybírám jen některé, které se mi podařilo zavčas zachytit. Manžel dostal celou kazetu "kvetoucích" čajů. Ještě jsme je nevyzkoušeli....

Nevěsta Pavla přinesla vlastnoručně vyrobený dort z toustového chleba, ze sýru a pomazánek, ze salámů, krásně ozdobený zelenou petrželkou a červenými rajčátky. Dort nejenže pěkně vypadal, ale i náležitě chutnal...

Naši Slováci se postarali o naplnění lednice i mražáku různými dobrotami a také doplnění švestek v tekutém stavu.

Odtud snímky, bohužel, nemám.....

Ovšem úplně ten nejkrásnější a nejmilejší dárek děda dostal od Adélky a Bertíka, za pomocí maminky - výtvarnice , vznikly tyto originály.

Tento obraz - zřejmě babičku a dědu - kreslil Albert...

Tento je od Adélky, děda hned přiznal, že se poznal......

Oba obrazy budou viset na čestném místě u dědy v jeho pokoji.

Dvě usměvalá lízátka si děti hned našly...

A to je všechno. Přeji vám příjemný následující týden, ať se vám všechno podaří.....

Jako naschvál...

Tak jsem se těšila už týden dopředu, že vám dnes nafotím skvělou akci - Vodění medvěda - která se každým rokem koná v našem městě ku příležitosti konce masopustu.

Jenže skutek utek. Už pár dní se mi nějak ten můj kamarád foťák nezdál. Dělal samé divy a zázraky. V bytě ještě byly fotky jakžtakž dobré, ale když jsem chtěla fotit venku, obrázky byly světlé, až bílé, jako padlý sníh.

Tak jsem dneska docela smutná a trochu naštvaná. Uvidíme, jak se situace vyvrbí a co se bude dít dál.

Je fakt, že si bez foťáku už nedovedu představit moje další působení na tomto zatraceném světě.

Tak jen pár posřehů, které se váží na tuto událost...

Samozřejmě - konec Masopustu - aspoň nasmažit koblížky. Zde jsem použila recept od Alis. Docela se povedly, byla jich plná mísa.....

Podívejte, jaké krásné těstečko mně vymíchala moje zlatá pekárna....

A takové byly...

Teď měly následovat snímky z průvodu masek a já mám jen upoutávku z Kojetínského zpravodaje....

Na té fotce je vidět nějaké řádkování, které vyrobil můj, dosud spolehlivý, foták...

Jak se tak dívám, víc obrázků se mi, bohužel, nepodařilo. Mrzí mne to, ale nedá se nic dělat.

V kalendáři bylo také uveřejněno, jak dopadla Tříkrálová sbírka u nás ve městě...

Takže já dnes končím, doufám, že se moje foťáková situace brzy vyřeší - nebo já nevím......

Mějte se príma, ať vás nikdo a nic nezlobí. Nedejte se !!!!!!

Není srdce jako srdce....

Tato srdíčka jsou totiž Valentýnská.

My jsme s manželem docela staří na to, abychom na stará kolena slavili svátek Valentýna. Máme se rádi 46 let i bez slavení.

Ovšem nikomu neberu jeho přesvědčení, ať si každý slaví jak je mu libo, je to docela milý svátek.

Ale když příjdete ráno do obchodu pro kus žvance a přímo pod nos vám nastrčí takovou dobrotu - neodolala jsem a koupila každému jedno. Aspoň jsem měla výmluvu, že když je toho Valentýna !!!!!!!!

Je to jen obyčejný piškot s trochou krému, ale obchodníci vědí jak na vás, trochu načančat a už vás mají...

Ovšem na cenu se raději ani neptejte, ale když je toho Valentýna !

Dožluta.

Dnes to bude ze "žlutého soudku".

Jak jsem už několikráte psala, všechno musím vyzkoušet. Říká se - podej někomu prst a chytí se celé ruky! Tak já jsem se té ruky chytila. A aby moje ručičky nezahálely ani u televize, tak jsem, dle své vlastní fantazie a s nápadem jiných, uháčkovala kuře a žlutého zajíce. Budou osamoceni, protože více jich háčkovat nebudu.

Jednak, pokud vím, žlutý zajíc neexistuje a potom na ostatních blozích to bude za chvíli poskakavat na nejrůznější způsoby. Ale můj žlutý zajíc- ten bude jen jeden. A taky, v nejlepším se má přestat!

Přinesla jsem si kousek jara. Zase moje oblíbené pantoflíčky. Zdá se mi, že už se i trochu "vyzouvají". Toho jsem si všimla až doma.

Ale na chvíli parádu udělají....

Z okna - do okna.

Při pohledu z okna, to dnes vypadalo takhle. Chumelilo, zima byla, ale někteří odvážlivci jezdili i za těchto podmínek na kole. No jasně, z nákupu....

U nás doma se probouzí jaro. Větvičky kroucené vrby, se začínají zelenat.......

Já jsem se dala do pečení. Věrka nedávno na blogu měla návod na bleskovou jablečnou roládu a já jsem ji dnes bleskově upekla.

Roláda je strašně dobrá. Je moc dobrá a Věrce děkuji za návod. Zkuste si ji také upéct, nebudete litovat.

S manželem jsme si pošmákli. A ten, kdo už neví co by, může si ještě navrch plácnout šlehačku, ať to stojí zato....

Mám takový dojem, že bych se mohla taky trochu držet zpátky, nebo dopadnu jako tato boubelka. Ale když na blogu jsou všude návody na samé dobroty....

Protože většinu dne trávím v kuchyni, mám tady i své příznivce. Já jsem u vaření v kuchyni a na opačné straně tepla, na parapetu, se zatím dějí věci...

Nakukují na mne moji staří známí...

Nahlíží na mne přes pažitku a ani se moc nebojí, když je fotím....

A také jeho věrná družka - paní kosová...

Sýkorky se špatně fotí, než to zmáčknu, jsou pryč.

Ale chodí sem kromě vrabců a kominíčků ještě tento malý barevný ptáček, o kterém toho moc nevím..

Snad se některá z vás ozve a řekne mi, kdo to je ??????

Něco na zahřátí

Dnes vám doporučím jedno moc dobré pitíčko. Návod na výrobu jsem měla již delší dobu, ale až teď, v tomto mrazivém nečase jsem si na recept vzpoměla.

Zkuste, výroba není složitá, výsledek stojí za to....

Likér z ledových kaštanů:

250 ml šlehačky

1 Salko

3 tyčinky ledových kaštanů

4 kostičky hořké čokolády

1/2 rumu

Šlehačku vlijeme do hrnce, přidáme nalámané kaštany a kousky čokolády. Za stálého míchání povaříme.

Stáhneme z plotny, necháme vychládnout. Vlijeme Salko a pak Rum. Dobře všechno promícháme do hladka a slijeme do lahví. Dáme vychladit.

Uvidíte, jaká je to dobrota.Stačí jen jedna štamprdlička a je vám hned líp. Možná ani toho rumu se tam nemusí tolik dávat. Nám, co nejsme zvyklí popíjet alkohol, se i hlava trochu zamotala.

Ale jednou za čas...........

Uznejte, že to vypadá krásně a ještě líp to chutná...

Ale abych nevyráběla jen alkohol, konečně, po dlouhé a dlouhatánské době, jsem z mrazáku vytáhla malou část ovoce a upekla - Pečený čaj -

A jaké že suroviny obsahuje?

Rybíz, maliny, broskve, nějakou mandarinku, jabko, citro, atd. dále dle návodu, který asi všichni dobře znáte .

Tak jenom, abyste mi věřili ....

Ovoce bylo 2 kila a skleniček 7 kousků. Podobně, jako alkohol, čajík chutná skvěle.

Takže všechno pěkně vyzkoušejte. Přeji vám všem příjemný příští týden, doufám,že ty mrazy trochu pominou....

Jako v síti.

Je to tak. Jsem lapená, chycená, uvězněná. Cítím se jako v síti......

A teď to musím vysvětlit. Před dvěma lety, 29.1. 2010, se přede mnou otevřel docela jiný svět. Svět počítače, internetu a blogové zábavy. S počítačem jsem již dříve byla dobrá kamarádka, potřebovala jsem ho k podnikání. Ale k těm ostatním "lahůdkám" mne popostrčila sestra Hela, která už asi dva měsíce vesele "blogovala".

Proto jí musím poděkovat za to, že to se mnou myslí dobře a nechce mi odepřít žádnou zábavu. Díky ní, mne můj blog seznámil se všemi vámi, mými milými kamarádkami. S vámi se cítím dobře, mohu s vámi diskutovat, svěřovat se, učit se od vás, odpočívat.

Díky blogu pak také doháním, co se dá, neboť čas, který s ním trávím, mi ukusuje kus noci a dne.

Prostě můj blog - www.kvetahora.blog.cz - slaví své dva roky života .....

To je jen ta pomyslná síť, ve které jsem uvízla. Ve skutečnosti jsem dceři uháčkovala takovou, rádoby síťovku, která bude sloužit při zabíjačce. Vloží se totiž dovnitř jitrnice a všechny šperky z prasátka a šup s tím do kotle. A tam už se ty dobroty budou vařit.....

Takže - já jdu slavit !!!

Mějte se moc pěkně a hlavně nezmrzněte, nerada bych přišla o některou svou milou kamarádku .....