A dnes se to opravdu stalo.
Náš "soukromý les o devíti stromech", který sousedovi a mne rostl dlouhé roky na zahradě a který poskytoval útočiště veškeré opeřené havěti a nám v létě blahodárný stín, dnes už není.
Ty stromy by svými kořeny mohly narušit tu cihlovou stavbu, kterou si pán koupil od města a kterou si zvelebuje k obrazu svému. Proto došlo k tomu, že po dlouhém uvažování dnes stromy padly k zemi.
Musím se přiznat, že já jsem delší dobu o tom uvažovala, že k tomu dojde, neboť když byl vítr, tak ve mně byla malá dušička. Ale soused, ten určitě uvažoval dlouho, předlouho a s těžkým srdcem nakonec...
A v 9.30 hod to začalo...
Už si na tebe brousí zuby...
Pěkně si tě ořezali...
Uvázali lana a tááááhli...
A máš to , hochu, spočítané - asi 60 let...
A další "pán na holení", to už jsou u souseda...
Zatáhnem a je to!
A už jen "tři králové"...
Dva...
Jeden...
A je to! Je po kráse, co bude dál, to nevím...
A tady jsou ti Tři Králové, kteří nám přišli požehnat náš domov...
Pravda, byli jenom dva a pán - prý nejsou lidi...
A tak jsem se na chvíli propůjčila, jako ten "třetí vzadu"...
Žádné komentáře:
Okomentovat