Včera večer jsme se s manželem dívali na televizní program, na film Hačikó...
Americký profesor Parker Wilson jezdí denně vlakem do práce a jednou na nádraží najde opuštěné štěně.
Hači, jak psa přejmenuje, každé ráno doprovází svého pána na nádraží a odpoledne se tam vrací, aby ho přivítal. Vznikne mezi nimi neuvěřitelné pouto. Jednoho dne však profesor náhle zemře a na stanici se už nikdy neobjeví. Ovšem Hačikó věrně čeká na stejném místě na svého pána den co den, celých devět let. Nakonec na nádraží umře. Jednoduchý pravidelný rituál, který byl náhle přerušen, udělal z Hačikóva příběhu legendu, která se traduje dodnes. Legenda o věrné oddanosti psa ke svému pánovi a o tom, jak se ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky ...
Jen pro úplnost dodám, že jsme s manželem brečeli jak malé děti..........
Film je moc krásný, nádherný, plný citu a lásky, ještě teď, když píšu, je mi smutno. Je to nejkrásnjší film, který jsem kdy viděla. Vřele vám ho všem doporučuju...
A tak jsem pro všechny pejsky, kočičky a ostatní zvířátka "upletla" věneček, aby věděli, že je máme moc rádi a jsme jim vděčni za jejich lásku a věrnost.
Myslím na svoji virtuální kamarádku ze Šumavy, které se nevrátil jezevčík Rexík. Ta na něj marně čeká a stále doufá, chodí jak tělo bez duše. Snad se vrátí ????
Aby mi nebylo tak moc smutno, přivoním si každou chvíli ke květinkám, které mám na kuchyňském okně...
Voňavý hyacint a naklíčená brambora, kterou mám na očích od podzimku. Však bude Valentýna!!!!
A tady všechno dohromady..
Chtěla jsem se vám dnes svěřit se svými pocity i to je někdy potřeba. Doufám, že si neťukáte "virtuálně" na čelo s větou, jak je ta babka praštěná. A i kdyby, tak je mi to jedno.....
Mějte se moc pěkně, u nás se rozpršelo i ta neděle končí v slzách.
Vaše Květa
Žádné komentáře:
Okomentovat