Včera jsem měla možnost zhlédnout klasickou pohádku "O perníkové chaloupce", v podání našich malých Brňátek Adélky a Bertíka.
Na půdě odpočívalo rodinné loutkové divadlo, jehož stáří se odhaduje asi na 75 let.
V jednom okamžiku se zjevil syn a třímal ohromnou, těžkou dřevenou a ještě k tomu silně zaprášenou bednu. Položil ji v obýváku na koberec /musím podotknout, že ji pečlivě utřel/ a jal se vyndávat její obsah.
Vysypal spoustu dřevěných postaviček, bez hlavy, bez bot, někdy i bez nohou a na mne dýchla dávná doba, kdy jsme hráli divadlo našim dětem.
Syn s dětma začali stavět kulisy....
Dále už bez komentáře...
Mařenka s Jeníčkem na scéně - Jeníček nějak vrávorá...
Na scéně je vidět rozžhavená pec, Ťapce z toho žáru planou oči...
Pohádka dopadla dobře, tady se s námi loučí zřejmě budoucí loutkoherci....
Tak to byla ve zkratce ukázka slavné Perníkové chaloupky. Na stavu divadla se podepsal "zub času". Loutky si vzali herci do Brna, kde se je budou snažit opravit...
A ještě ukázka z tvorby našich vnoučat - Adélka nakreslila strejdu Martina a sebe, Bertík se dal na abstraktní malbu. Naše Adélka bude mít v dubnu čtyři roky a zdá se mi, že na svůj věk strejdu vystihla naprosto věrně....
Tak se mějte příští týden pohádkově !!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat