Dnes přicházím s poslední reportáží o "mých " hrdličkách.
Včera jsem je fotila naposledy, to se pohybovaly po větvích, roztahovaly křídla, natřepávaly se a rozhlížely, jako by se chystaly vzlétnout.
Poblíž je sledovala i jejich maminka.
Dnes už jsem je vůbec nezahlédla. doufám, že se jim bude dařit dobře a za odměnu, že jsem je zviditelnila na blogu a obrázky poslala na všechny světové strany - že mi nebudou kadit na prádlo...
Jejich rodiště je prázdné....
Pomalu nakukují, dívají se, jaké je to na tom světě...
Obrázky jsou spíše jako stínohra. Jedna hrdlička se chystá přelítnout na jinou větvičku...
Jsou to už dospěláci, k nerozeznání od maminy..
Další stínohra, už opravdu poslední.....
Tak si leťte, určitě se setkáme v zimě, sednete si ke mně na parapet a budete nahlížet ke mne do kuchyně....
Tak to bylo povídání o hrdličkách i pro mne zajímavé, mohla jsem sledovat celou dobu líhnutí a to jsem ještě neviděla. Zase jsem o něco bohatší.....
Žádné komentáře:
Okomentovat