Stojím na startu a čekám, až se konečně odlepím a dám se do běhu. Nemusím hned běžet o nějaký metál, stačí jen pomalu, pomaloučku. Ale nejde mi to. Sedím, čučím, nic mne nenapadá, jsem snad naprosto vygumovaná.
Nevím čím to je, možná, že ten předvánoční shon už konečně skončil a já potřebuju delší dobu na regeneraci. Jenže já neumím odpočívat a to mne žere. Proto jsem otrávená, naštvaná a nešťastná. A možná je to taky tím počasím. Nevím kde jsem se ocitla, ve kterém měsíci, vypadá to na březen či duben. U nás na Hané do teď nenapadla ani jedna vločka sněhu, jen tak, ukázat se pro potěchu oka ve vánočním čase.
Dvě vzpomínkové fotografie z doby nedávno minulé.
Pejsek a kočička vyhlížejí na Silvestra ten lepší, nový rok.....
V nestřeženém okamžiku se přišel Bobík podívat, co pro něj na stole zbylo. Našel mandličky, tak se do nich pustil..
Tyto snímky jsou dnešní...
A jak tak sedím a hledím, sluníčko svítí o stošest, svítí na Vánoční hvězdu, na fialky na parapetu...
Tak mne a Bobíka vytáhlo sluníčko ven - stejně je poledne a to je Bobíkův čas . A koho jsme to opět po roce nepotkali? No přece to je Polednice. Bobík napřed koukal a pak se na ni nakonec vyčůůůůral. A můžeme jít zpět........
Vidíte tu krásně modrou oblohu ?
Snad se mi už trochu rozjasní v hlavě a já zase najdu inspiraci do dalších dní.!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat