Vánoční svátky

Letošní svátky jsou jiné. Vzhledem k tomu covidovému nadělení jsme se ani s rodinou neviděli, dárečky jsme si předali mezi dveřma a dorozumíváme se telefonem, facebookem, nebo "mejlem". Ale díky těmto technickým vymoženostem o sobě aspoň víme.

Tak se pojďte podívat k nám na stromeček...

  Večer jsem rozsvítila světýlka v mých malých domečcích...

Je to taková krásná, kouzelná atmosféra, světýlka a voňavá svíčka, co víc si přát...

Pod stromečkem jsme našli s manželem hooooodně dárečků, radost byla veliká. Letos byl mezi dárečky i kalendář od našich "borotičáků" /brňáků/. Člověk žasne, jak ta vnoučata rostou. 

Tak třeba - tento kluk je náš Bertík se svým pejskem Rózou. Já jí říkám Hrozinka. Bertík má 12 roků...

No a tady máme dvě sestřičky - hospodyňky Adélku a Bětušku s nožem...

Naše Adélka, je to už slečna, pomalu do tanečních. Jenže zdání klame, tady má 11 let...

Nejmladší vnouče - Alžbětka, tady zatím 3 roky... 

Naši skauti - vodáci, zrovna se chystali s oddílem na sjíždění Hronu...

Tento list z kalendáře měl být jako první. Bertík má 12 roků a Bětuška mu přišla přát...

Naše Bětuška...

To jsou ty naše nejvzácnější a nejkrásnější dárky, které nám život nadělil. A proto si jich vážíme a přejeme si jen to zdravíčko, ať se můžeme setkávat a trávit krásné chvilky spolu...

Doufám, že napřesrok se setkáme i s ostatní rodinou...

A tak vám všem přeji krásné a pokojné svátky a hodně zdraví do nového roku, přátelé!

Zdravím všechny! 

Květa

 

Vánoce

Jsou tady vánoční svátky. Letos trochu jiné, snad smutnější. Rodiny se nesetkají tak, jako každým rokem, ale víme o sobě a o je důležité.

Tak i přesto všechno věřím, že se příštím rokem ve Vánoce uvidíme pod vánočním stromečkem ve zdraví...

Přeji všem krásné Vánoce!

Advent 

Tak ten čas rychle běží, je tady 1. adventní neděle. A já, jako vždy, na poslední chvíli dělám adventní "věnec".

Mám ráda jednoduchost a jaksi mě v poslední době opouští fantazie. 

Přeji vám všem příjemný adventní večer!

Mějte se príma!

Květa

 Čtvrteční dobroty

     jak pro koho...

Čtvrtek je ten správný den, kdy si pochutnáváme na zabíjačkových dobrotách. Každý čtvrtek, týden co týden, v zimě i v létě, do malého obchůdku - kousek od "našeho", přivezou  voňavé výrobky z prasátka. 

 Tlačenka, jitrnice, ovárek a jelítko, no v Bedihošti jsou opravdoví mistři. Je to moc dobré, chutné a jednou za týden se  hodí si vyhodit z kopýtka...

A polívečka - Prdelačka, té se nedá odolat. Zabíjačka se musí umět a to my tady na Hané umíme...

Ale od zdravých dobrot ke kvítečkám...

Právě květe tato krásná, růžová fialka - Od Alenky z Varů...

Z listů Přísavníku jsem umotala jakési kvítečko, nalakovala lakem na vlasy. jednak pěkně voní a vydrží až do příštího roku...

Takové srdíčko jsem vyzdobila rodičům na hrob...

A můj poslední obrázek je kytička z listopadek, jak jinak než z mojí zahrádky...

Zase jsem vyčerpala obrázky z moji "týdenní galerie" a nevím, co bych ještě napsala , nebo ukázala. Doma se pořád něco děje, ale je to pořád dokola, stereotyp. Díky za něj, hlavně ať nám slouží zdraví.

Mějte se fajn a držte se, ať se někdy zase sejdeme!

Květa
 

 

Kateřinky - květy podzimu

Zahrádka už osiřela, ale přece jenom teď, kolem Dušiček, kvetou krásné a skromné Kateřinky. Mám jich pár, ale letos se nemám čím chlubit, moc jsem se jim nevěnovala. K některým jsem nedala ani oporu. Zřejmě mi to odpustily a přece jenom vykvetly... 

Tyto dvě Kateřinky mám v květináči. Na jaře jsem koupila v obchodě co by malé a pak jsem je strčila do velkého květináče... 

A tak ještě kvete Kokarda...

Hirta se taky snaží ze všech sil...

Hortenzie se krásně barví...

A ještě moje chlouba - zatím jenom jeden "smeták"- ale příští rok!!!!!!!!!!!!

Připadala jsem si jako Maruška z pohádky O dvanácti měsíčkách - jahodám, které jsem před třemi týdny zasadila, dozrály plody. Tehdy mi jich bylo líto je otrhat a ony se začervenaly. Sice o sladkosti se nedá mluvit, ale aspoň mi připomněly začátek léta...

Včera jsem šmajdala na hřbitov a u sousedky na zídce mají Přísavník. Má takové krásné, tuhé listy a zelená barva se chvílemi mění do fialova. Neodolala jsem a pár jsem si těch listů natrhala s tím, že umotám pár růžiček. Moc se mi to nedařilo, tak jsem si je jenom dala do vázičky a nalakovala lakem na vlasy. Krásně se lesknou a voní. Zůstanou tak až uschnou...

Dnes jsem vám tady toho naservírovala hodně a určitě si myslíte, že moje zahrádka je krásná, nádherná, voňavá. Nenechte se mýlit, letos je zanedbaná a smutná. Budu se snažit to příští rok napravit, budu-li zdravá. 

Vy všichni se opatrujte a mějte se príma!

Květa

Babí léto?

Ve čtvrtek to fakt chvíli vypadalo, že jo. Svítilo sluníčko a já jsem na zahrádce"něco ryla". Pak mě to mírně zmohlo, tak jsem si sedla na pařez, který jsem nechala v zemi po našem velikánském smrku, abych nabrala sílu. Kochám se svojí zahrádkou, když tu vidím dlooouhou, bílou nitku, která se třepotá ve větru, aby se usadila na Rakytníku  No a bylo to Babí léto...

A dobře, že jsem se šla podívat, uviděla jsem tady zeleného "koníka" , tak jsem ho vzala na ruku, abych se s ním na památku vyblejskla. Chvíli pózoval, pak už ho to přestalo zřejmě bavit a odletěl...

Mám takový dojem, že tento můj "kulatý" keř se jmenuje Brslen. Ale ať se jmenuje jak se jmenuje, krásně se obsypal barevnými plody...

 

Mile mě překvapil tento podzimní krokus. Ten jsem sadila vloni. letos jsem dosadila další cibuloviny - tulipány, narcisky, krokusy i malé řepčíky. Marně jsem hledala nějaké volné místečko, ale nakonec se to přece jenom povedlo. Uvidíme na jaře, jak se budu divit, co že mi to tady vyrostlo...

Tato krásná, barevná kytička je poslední dnešní ukázka. Ať dělám, co dělám, víc ze sebe nevytřepu. Protože nikam nechodím, nejezdím - ač bych moc ráda, nemám žádnou inspiraci na nějaké zajímavé obrázky. Ale snad i takové moje momentky někdy přijdou vhod - jen tak pro potěšení...

Mějte se pěkně, nezapomeňte "na dobré vychování"  při pandemii - ať to všechno zvládneme!

Květa

Malé setkání

O víkendu přijeli naši "borotičáci" - dříve brňáci. Stačilo nám na povídání a na práci na zahradě jen sobotní odpoledne.

 Tak to je naše nejmladší vnučka - Bětuška. Zrovinka jsme oslavili její  čtyři roky...

A takové to vždycky je, když se sejdeme. Adélka, Bertík, Bětuška, tatínek Jakub...

Nebo v kuchyni s maminkou Martinou, pod stolem Ťapka a na předsíni odpočívá Bertíkova Róza, já jí říkám Hrozinka...

Bětuška mi přivezla dárek - krásný vánoční kaktus. Má zvláštní barvu - do oranžova?

Když už jsem u těch květin v bytě, tak ještě ukážu pár afrických fialek. Ty mám od Alenky z Varů...

Na zahrádce kvetoucí trávy, ty se mi moc líbí. Je tady moc práce, ale já jsem fakt na nic. Stále šmajdám s hůlkou, to se špatně pracuje, ale přece jenom se mi podařilo koupit a zasadit 30 jahod. Uvidíme, jak dopadnou. Teď jenom prší a je zima. Myslím, že bych je teď už nezasadila. A to mě čeká ještě rytí a dostat do půdy docela dost cibulovin, které jsem si objednala z katalogu...

Víc pro vás dnes nemám. Nevím, co tady budu ukazovat. Jen ty moje kytky, zahrádku, snad něco z našeho města. Nikam dál se nedostanu, jednak kvůli mému chození a taky manžel potřebuje moji pomoc, tak se snažím být s ním.

Hlavně ať přežijeme tu špatnou dobu, ať se sejdeme v lepších časech!

Mějte se pěkně a opatrujte se!

Květa