Zítra to bude přesně jeden rok, kdy jsem se nesměle pokusila o první krok do blogu. Vlastně mne k tomu přiměla moje sestra Helenka, které za to povzbuzení moc děkuji.
Moje začátky - to bylo bludné tápání. Nevěděla jsem o blogu vůbec nic. Hodně mi pomohl manžel, který vytrvale upravovat moje snímky a vkládal je na blog. Postuně jsem se všemu potřebnému naučila a dnes mohu říci že jsem, až na malé drobnosti, soběstačná.
Blog mne obohatil o spoustu zajímavostí, které čerpám u vás, ať je to tvoření, focení, vaření, pečení, ale také různé kulturní akce, které navštěvujete a já mám možnost odtud vidět doslova autentické záběry.
Zastávám názor, že člověk, který zůstane na světě sám, je mu smutno a nedovede si vyřešit svůj volný čas. měl by si našetřit pár penízků, pořídit si PC a trávit s ním každý den. Dostane se s ním do celého světa, dozví se o všem, co ho zajímá, jen se nesmí bát jít do toho. Začít se dá v každém věku, nikdy není pozdě, když má člověk chuť a dobrou vůli.
A tak jsem ráda, že mohu být s vámi kdy se mi zachce, že s vámi mohu poklábosit o všem možném i nemožném. Chci vám všem poděkovat za vaše návštěvy u mne, za komentáře, na které se těším a nestihám odpovídat, ale vedu je v patrnosti a mám z nich velikou radost.
Tato krásná růže patří vám všem, kteří ke mně zabloudíte na blog....
