Všechno je jinak
Myslela jsem si, že když budu poslušná, budu dodržovat všechna pravidla, nosit roušku, mýt si ruce, dodržovat odstupy, s nikým se moc nekamarádit a nikoho nezvat k nám do bytu, že mě ten neřád covid mine. Ale stal se pravý opak a já jsem si vyzkoušela na vlastním těle co dokáže takový neviditelný virus způsobit. Moc naříkat nebudu, protože jsem měla mírný průběh, ale dobře mi opravdu nebylo. Někdo prý ztratil čich i chuť. To já říci nemohu. Jak mi začalo být líp, láduju se od rána do večera, ne sladkým, jako dřív, ale vším jiným, tím, na co si zrovna vzpomenu a představím si to přede mnou na talíři. třeba jen pečivo s máslem, listovým salátem, sýrem - kombinaci se meze nekladou Moje chuťové kalíšky pracují naplno...
Dá se říct, že dodnes nejsem v pořádku. jsem unavená, mrzutá, nic mě nebaví a doma dělám jen to nejnutnější. Důkazem toho všeho je, že máme ještě vánoční stromeček v plné kráse, vánoční výzdobu dávám do krabice už třetí den, adventní věnec dokonale opadal a jeho jehličí pokrývá koberec. Snažím se k tomu všemu dokopat, ale marně.Čekám, kdy se už na sebe naštvu a začnu opět fungovat jak "před covidem".
Zatím musím žít jen z malých radostí, jakože třeba máme přeplatek za elektřinu, nebo že mi zvýšili důchod na 12887,- Kč. Už se pomalu blížím k průměru 15000,- jak ale politici tvrdí, že z takové částky se nedá přece žít. No, nám nic jiného nezbývá, my musíme.
A tak nikam nechodím, nemám co vyfotit a ukazovat a aby ten můj článek měl aspoň nějaký pěkný konec, tak pár fotek od nás...
Malinká orchidejka od syna kvete už třetím rokem...
Kochám se kytičkami z katalogu. Jsou krásné, já bych chtěla snad všechny, ale už je nemám kam zasadit. Uvidím, jak budu na jaře v moji zahrádce, fungovat.
Přiznávám se bez mučení, že nečtu, jednak špatně vidím, přes den - když je dobře, tak kmitám a večer už padám, mám toho pohybu dost. Ale Karla jsem si přečetla - je to dárek od syna...
Moc povedená fotka to zrovna není, ale byl to moment, když se v krmítku objevili ptáčci, tak jsem to zmáčkla. Zdá se mi, že letos jich moc není. nebo jsou unavení, tak jako já.
Víc jsem ze sebe nedostala, napsala jsem vám, jak to u nás je. A vy se opatrujte, ať na vás taky nenaskočí ten dacan...
