Zkušební jízda

Naše nejmladší vnoučata přijela vyzkoušet plošinu, aby se přesvědčila, že je skutečně pro dědu bezpečná...

A že jim to šlo, hned věděli "jak na to"- mláďata, ty se všechno naučí hned - ovladač do ruky a je to...

Takže dědečku, můžeš ji klidně používat!

Mějte se bezva!

Vaše Květa

Dočkali jsme se

Moc jsme tomu sice nevěřili, že se to povede, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Manžel už opravdu velice špatně chodí. Po bytě obtížně s chodítkem a z 1. podlaží už nesejde ani pozpátku. Má totiž těžké postižení nosného systému, dá se říci - ochrnutí levé strany těla - jak se vyjádřila neuroložka.

Po dlouhém vyjednávání s lékaři a kontrole ze strany revizního lékaře a sociálního odboru, nakonec se vyhovělo naší žádosti o zabudování "šikmé plošiny pro postižené".

Tady je začátek, u našeho bytu. Musela se "natáhnout eletrika" k plošině, ve zdi někde vysekat kapsy při vytáčení.

Staré zábralí museli upravit a nové přikotvit do schodů...

Tady už jsme v přízemí u vchodových dveří a ještě jedna zatáčka kde je konec dráhy...

Včera jsme se "projeli" a zjistili jsme, že je nutné ještě vyrobit lyžiny na sjetí ze 17-ti cm schodku ve dveřích, aby jsme se bez problémů dostali konečně ven a na tom už se pracuje...

Tuto akci provedla firma VECON zdvíhací zařízení, plošina a vše okolo se vyrábělo v Itálii dva měsíce. Minulý týden v pondělí přijeli dva pracovníci, pustili se do práce a ve středu bylo vše hotovo, vyzkoušeno, uklizeno, předáno.

Musím je pochválit, byli moc šikovní a my jsme moc vděční.

Teď už jenom celou chodbu vymalovat, ať je to jak u lidí...

Celá tato "sranda" stála 445000,- Kč, z toho 400000,- Kč zaplatila sociálka, 45000 doplácíme my.

Sami bychom si to dovolit nemohli. Konečně se manžel dostane ven a já ho budu doprovázet - jako zamlada...

Mějte se moc hezky !

Vaše Květa

Paní Zima

Když se ta bílá peřina na nás celá vysype, všechno kolem přikryje, nezbývá, než se doma pěkně usadit - zazimovat a dělat něco "užitečnějšího" než jenom vařit, uklízet, prát a žehlit, luxovat, utírat prach a jíst - začít trochu tvořit...

Např. tento nenápadný děda Odložil, slouží třeba na odložení brejlí, nebo jen tak...

A pak ještě tato milá, malá panenka - jmenuje se Jitka - podle Jitky, s tou jsem se taky pěkně "pobavila"...

A tak to u nás vypadalo předvčerem - no, není to krása??

Ale mám přece jenom raději jaro, tak čekám a čekám!

Mějte se pěkně a odpočívejte...

Vaše Květa

Když se kácí les...

A dnes se to opravdu stalo.

Náš "soukromý les o devíti stromech", který sousedovi a mne rostl dlouhé roky na zahradě a který poskytoval útočiště veškeré opeřené havěti a nám v létě blahodárný stín, dnes už není.

Ty stromy by svými kořeny mohly narušit tu cihlovou stavbu, kterou si pán koupil od města a kterou si zvelebuje k obrazu svému. Proto došlo k tomu, že po dlouhém uvažování dnes stromy padly k zemi.

Musím se přiznat, že já jsem delší dobu o tom uvažovala, že k tomu dojde, neboť když byl vítr, tak ve mně byla malá dušička. Ale soused, ten určitě uvažoval dlouho, předlouho a s těžkým srdcem nakonec...

A v 9.30 hod to začalo...

Už si na tebe brousí zuby...

Pěkně si tě ořezali...

Uvázali lana a tááááhli...

A máš to , hochu, spočítané - asi 60 let...

A další "pán na holení", to už jsou u souseda...

Zatáhnem a je to!

A už jen "tři králové"...

Dva...

Jeden...

A je to! Je po kráse, co bude dál, to nevím...

A tady jsou ti Tři Králové, kteří nám přišli požehnat náš domov...

Pravda, byli jenom dva a pán - prý nejsou lidi...

A tak jsem se na chvíli propůjčila, jako ten "třetí vzadu"...

Než uzavřu loňský rok

A jsme v novém roce!

Doufám, že pro mne nebude tak hektický, jako ten předešlý. Doufám, že bude přívětivější, laskavější a hlavně zdravější pro celou moji rodinku.

Malé ohlédnutí za posledními dny starého roku...

Takový byl a zatím ještě stále je, náš vánoční stromeček. Jsou na něm hlavně staré ozdoby, ještě po manželových rodičích. Např. tento mlýn a betlém, jsou to papírové ozdůbky a moc se mi líbí. Akorát nejdou dobře nafotit...

Na stole jsem měla i tuto malou sestavu...

Tento andělíček se usadil na rohu televize a mám takový dojem, že je mu tam dobře. Nikomu nepřekáží a shlíží na nás, jak se snažíme odpočívat...

V předvánočním týdnu jsem byla pozvaná ředitelkou dobromilického muzea na vánoční jarmark s tím, abych tady vystavila svoje háčkované hračky. Kolem se bylo na co dívat. Vánoční atmosféra tady rozhodně zavládla. Mohli jsme vidět pěkné tvoření dětí z mateřské školky i dětí ze školní družiny. Svá dílka předvedli senioři z Prostějova a mezi jinými vystavili keramiku místní tvořílci. K vidění i k prodeji tady bylo spoustu perníčků, vánočních ozdob, svícnů a věnečků, zkrátka vánoční čas...

Já jsem neodolala a koupila jsem si tyto dva parádní polštářky a ještě krásný perníkový stromeček, nějakou keramiku atd, ale tu jsem věnovala k Vánocům...

Ještě k mým hračkám, ten kdo neviděl, tohoto sktřítka Vítka si objednal pán z Prahy - snad se tam má dobře...

Pod stromečkem jsme všichni našli spoustu krásných dárků. Třeba tento obrázek našich nejmladších vnoučat. Tady je vidět, jak ten čas letí. Bertík měl na Tři krále 11 let. Adélka v dubnu bude mít 10 a malá naše - vymodlená Bětulinka, měla už dva roky...

A tak jsme se všichni postupně setkávali, radovali se a veselili...

Tady je jedna šťastná rodinka, Martina je rok po transplantaci, jako vždy usměvavá, milá a prý se cítí dobře...

Nakonec pohled do naší zahrádky. Všechny tyto stromy se mají v sobotu pokácet. Je to náš "soukromý les o devíti stromech"se sousedem. Za nimi vidíte cihlovou zeď, je to stará stavba, patřící k nynější poliklinice, kde byly garáže a prádelna a já nevím co ještě. Pán to celé koupil, opravil a bude pokračovat v úpravách dál. Stromy se musí prý vykácet, že jejich kořeny rostou pod tu budovu a mahly by ji nadzvednout. A to má pravdu.

Já budu ráda, neboť, když je velký vítr, smrk se kymácí a já se bojím, že se jednou zlomí a skácí se sám.

Tak snad to všechno dobře dopadne!

Mějte se moc hezky, ať ten nový rok je lepší a šťastnější, tak, jak si to přejeme!

Vaše Květa