Translate

08 listopadu 2015

Sama doma

Tak úplně sama tady zase nejsem. Společnost mi dělá Bobík. Manžel je stále ještě v nemocnici a já doufám, že ho hned zkraje týdne pustí domů. Ne že bych neměla co na práci, ale přece jenom, když se večer setmí vymýšlím, čím bych zaměstnala ruce, aby nezahálely.
A tak jsem opět uháčkovala čepici. Je to nejjednodužší, nemusím u toho moc přemýšlet a mohu čučet na televizi.



Háčkovala jsem z příze Duha.



A z té samé příze jsem pletla "bolerko", nevím, jak bych to jinak nazvala. Pletla jsem jen z hladkých oček pruh, přeložila na půlku, sešila a nechala otvory na ruce.
Je to jen takový lehounký "přehoz", bylo to pletení "z nouze ctnost", když mne nenapadalo, do čeho se pustit.
Jen tady nemám nikoho, kdo by mne vyfotil, tak mohu ukázat jen "kobercové" snímky...



Když se to oblíkne, tak se to pěkně dole zakulatí. Ale to si umíte představit, není to nic nového...

A taky jsem ukroutila pár zápichů, je to jen z takového teninkého drátku, jen tak na zkoušku...







Tak to je všechno co jsem chtěla ukázat.
Začala jsem vyklízet manželův pokojík, který je doslova plný DVD, na každé poličce, v každé skříňce, prostě všude, kam se podíváš. Hrůza hrůzoucí...
Další týden příjde malíř vymalovat.

Takže se mějte pěkně, přeji vám všem příjemný nový týden, ještě i s trochou sluníčka...

Vaše Květa

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zahrádka