Jen v máji,
se láska ve mně rodí,
v máji......
zpívá Karlík Gott a když jsem si písničku dnes poslechla, úžilo se mi v krku a hrnuly se mi slzy do očí.
Zítra máme s manželem výročí našeho seznámení.
27.5.1963 jsme se potkali u školy. Manžel, tehdy ještě kluk s kytáárou, černé oči, dlouhé řasy, tmavé vlasy - prostě můj ideál.
Je to už 50 let, co jdeme společně životem.
V té době nám bylo 17 let a byli jsme zamilovaní. Trávili jsme spolu každou chvilku, jak to jen šlo i nešlo.
Byli jsme oba studenti, brali jsme život s lehkostí.
Ovšem za dva roky čekala na Honzu vojna a čas trávený ve dvou, by byl nenávratně pryč. Vymysleli jsme proto skvělý plán - čekáme mimi, budeme se brát. A tak se stalo.
V roce 1965 jsme se vzali a v 66. roce se nám narodil Martin.
Od té dávné doby jsme se tak rozrostli...
Legenda k obrázku:
Uprostřed na schodu sedím já s Kolumbkem na klíně, zády ke mně můj manžel Honza, u nohou mu dlí Bobík.
A jdeme zleva - uplně vlevo sedí náš prvorozený syn, mimi Martin, na koleně s morčetem Dejzíkem, s koleny pod bradou jeho syn Honzík, u manžela zády, druhý syn Martinek. V růžových šatech s dlouhými vlasy je Pavlína - Martinova manželka a maminka těchto dvou kluků - Spodňáci
Uprostřed obrázku - stojí v objetí svého syna Matěje, naše dcera Janka s manželem Peťou - Slováci.
A napravo - rodinka mladšího syna Jakuba, "za krkem" sedí Bertík, a opět v růžových šatech s krátkými vlasy Martina, v náručí s malou princeznou Adélkou. U nohou polehává Ťapinka - Brňáci.
Bohužel, už s námi není Dejzík a Kolumbek, přibyl však jorkšírek Edík.
Tento obrázek v roce 2010 nakreslila právě Martina, ilustrátorka a výtvarnice...
Samozřejmě že vzpomínám, bilancuju a hodnotím. I když naše cesta není poseta jen růžovými květy, přesto nenaříkám a beru život jak jde, s tím dobrým i špatným co nám osud přichystal.
Co bychom si s manželem přáli do budoucna?? Hlavně zdraví, jinak už máme všechno - velkou a spokojenou rodinu - to je největší bohatství !!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat