Víkend byl ve znamení vnoučat. Rodiče Adélky a Bertíka schvátila nemoc a tak mne syn poprosil, jestli bych si nevzala děti k sobě. No, co by člověk neudělal pro svoje nejbližší. V pátek k večeru jsme sedli do auta a jeli si pro ně do Brna. Těšili jsme se, že si je zase užijeme. Akorád jsem nevěděla, jak to bude v noci, jestli budou spát, nebo budou fňukat. Ale ani ve dne, ani v noci se nic takového nestalo. Jen já jsem toho měla plné kecky. Už nejsem zvyklá na takové malochy, na jejich lotroviny. Stále si mne vyžadovali a já jsem byla ráda, že se mi podařilo uvařit a připravit všechno kolem. Ale hlídání dopadlo dobře, děcka mají spoustu babiček a prababiček, tet a sesřenic a jsou zvyklé s nima trávit spoustu času, takže jim ani nebylo smutno po domově. Jen já se dávám ještě pořád dohromady....
Velikánský strom - smuteční vrba, zastavení na naší odpolední procházce.....
Procházku jsme si užívali a teď by to chtělo zase něco k snědku.....
Babičko, čekáme na nějakou dobrůtku.....
Ale abych stále neukazovala jen děti - tak teď ukázka neživé krásy ....
List v mém nástěnném kalendáři ukazuje obrázek od Karla Gotta - Rodina u stolu......
Moje naaranžované kytičky z listí....
Baronku Pomerančku jsem představila už vloni. Dnes jsem si koupila malinký domeček...
Tato dvě srdíčka jsem háčkovala po večerech u televize. Inspiraci jsem našla u HELENS' HOME, HELENS' WORLD. Z mé strany je to jen odpočinkové háčkování, nijak jsem nemusela počítat očka. No, nejsou nic moc, ale mně se líbí, protože jsem si s nima odpočinula.....
Žádné komentáře:
Okomentovat