Zpívání

- Ke zpěvu a k tanci jsem měla vždycky nějak blízko -

Ani nevím, kdy to všechno začalo. Myslím, že ve čtvrté třídě. Naše výborná učitelka hudební výchovy, nás děvčata dokázala vtáhnout svým poutavým vyprávěním do děje všech oper a operet, my jsme ji se zatajeným dechem naslouchaly.

Paní učitelka z nás děvčat "sestavila" pěvecký sbor. S úspěchem jsme se zúčastnily různých soutěží a přehlídek.

Tehdy jsem svému zpěvu nepřikládala žádnou zvláštní důležitost. Asi až v sedmnácti letech...

Můj bratr hrál v kapele na trubku a já jsem potají žárlila na jejich zpěvačku. Říkala jsem si - to zazpívám taky. A tenkrát ve mne začal hlodat správný hudební červ.

Shodou okolností, moje stejně stará kamarádka zpívala s místní kapelou a jednou mi řekla, ať jdu zpívat s ní, že budeme dvě. A bylo rozhodnuto! Kamarádka se zanedlouho odstěhovala a já zůstala zpívat sama. Až po několika letech jsem přestoupila k jiné kapele. Ta hrála pod hlavičkou našeho podniku. V té době nic moc. Technika zastaralá, mikrofony, zesilovače, reproduktory, o mixážním pultu jsme si mohli nechat jenom zdát. Od podniku jsme nedostávali žádné finace na vybavení, čas od času se hrávaly "brigády", pro nás zadarmo, penízky putovaly do podnikové kasy.

Zpívala jsem pop. Můj repertoár: Kubišová, Rottrová, Urbánková, Zagorová, Zelenková ap. tak, jak si to žádalo velectěné publikum.

Nejblíže jsem měla hlasově k Jitce Zelenkové. Tu jsem zpívala s radostí a s lehkostí hlasu.

Dlouho, dlouho bych mohla psát o této přenádherné době. Odzpívala jsem - společně se zpěvákem - spoustu plesů, zábav, čajů a karnevalů. Bohužel je to už moc dávno, z té doby se zachovalo jen pár černobílých fotek, většinou ze zkoušek kapely.

Moje poslední vystoupení bylo v roce 2002 v pořadu DO-RE-MI. Moc jsem chtěla poznat zákulisí soutěže. Písničku jsem vybírala dlouho. Ty, které mi vyhovovaly a které jsem chtěla zpívat, mi nepovolila OSA - Ochranný svaz autorů - Nakonec jsem zpívala " Co mi dáš", písničku, kterou zpívá Hanka Hegerová. Nebyla to moje parketa, ale už jsem vybírala moc dlouho, tak abych nakonec nepřebrala. (Záznam z DO-RE-MI v rubrice Muzika - Kousek mého já )

Když jsem přišla na jeviště, Pavel Trávníček mne okamžitě přirovnal zpěvem i vzhledem k Jitce Zelenkové a Karel Šíp mne dokonce nazval "Zeleninou", neboť tak prý Jitce říkají. Tak nevím, škoda jen, že jsem nevystoupila s písničkou "Zpívání" . Už jsem si moc netroufala, moje hlasivky mne pomalu zrazovaly. Dnes už nezazpívám ani tón.

Lhala bych, kdybych nepřiznala, jak moc mi zpívání chybí. Muzika mne totiž dobíjí, inspiruje, dojímá k slzám a já i dnes cítím tu střepinu v srdci.......