Dnešek tomu opravdu nasvědčoval. Osm stupínků nad nulou, teplíčko a svítilo slunko. Během pěti minut se nebe zatáhlo černými mraky a začalo pršet. To trvalo asi dvacet minut a už zase vykukovalo sluníčko na obloze skoro bez mráčků. A tak se to pořád střídalo..
To nepadá z nebe stříbro, to docela sprostě prší...
A po chvíli....
Vyběhla jsem na zahrádku - toto zbylo z velké hromady sněhu..
Zjistila jsem, že čemeřice už má poupata, brzy se ukáže květ...
Když jsme všechno s Bobíkem viděli a označili, vrátili jsme se do tepla domova. Tady je dnes přece jen nejlíp. A co u nás kvete?
Domácí štěstí nám kvete - roste i v malém zahradníčkovi...
A moje růže jsou pořád krásné i když jsou sušené...
Tato svíčka stojí za podívání, tu jsem dostala od sestry Helen, moc se mi líbí..
Naši dva miláčci - Bobík a Kolumbek - si spokojeně hoví a je jim úplně jedno, jaké je venku počasí. Dobře vědí, že by člověk psa, ani kočku dnes ven nevyhnal....
Žádné komentáře:
Okomentovat