Místům, kde leží ostatky předků, je třeba podle židovské tradice prokazovat mimořádnou úctu, má být zaručena neporušitelnost hrobů na věčné časy.
Proto také najdeme i na kojetínském židovském hřbitově, ve srovnání s křesťanským hřbitovem, tolik starých náhrobků.
Až do 19.století se také židovské pomníky zásadně lišily od křesťanských.
Pro nedostatek místa a aby se vyloučilo porušení starých hrobů, byli neboštíci pochováváni v řadách vedle sebe. Zvláštní místo se vyhrazovalo jen rabínům.
Náhrobky jsou - zvané hebrejsky maceva typem stély - deskového náhrobního kamene, zapuštěného kolmo do země.
Kamenné náhrobky mají vyrytá vedle jména zesnulého, datum úmrtí podle způsobu datování a někdy i vhodné oslavné věty. Text vždy však končí tradiční náhrobní formulí zapsanou pěti hebrejskými písmeny a to i tehdy, kdy u novějších náhrobků už text není v hebrejštině.
Pozůstalí navštěvovali hrob zesnulého ve výroční den neboli o "jacajtu"(jidiš) a i při jiných příležitostech. Podle starého zvyku kladli Židé na hrob malé kamínky.
Náhrobky mají vedle náboženského významu cenu i jako zdroj kulturně-historických informací, poněvadž oslavné věty bývají často zhuštěným popisem práce zesnulého.
Podle pamětníků se poslední pohřeb konal 21.června 1942
27. března 1942 bylo 78 kojetínských Židů vlakem dopraveno do Olomouce a odtud transportem do Terezína. Z těchto 78 osob přežil jen Josef Soffer, kterému se podařilo přežít Terezín i Osvětim a až do svých 88 let žil ve Znojmě.
Při prohlídce hřbitova na mne dýchla atmosféra dob dávno minulých.
A nápis na náhrobcích: Tehi nišmato crura bi-cror ha-chajim
(kéž je jeho duše pojata do svazku věčného života)
Hřbitov se nachází za touto zdí.
A tady už jsem se vracela zpět, zase kolem vysoké zdi pěkně dolů do města..
Náš Jordán - rybník, který je hned vedle hřbitova a kam jsme chodili v zimě bruslit a sáňkovat - ale to už taky není pravda....
Doufám, že se vám moje procházka židovskou historií líbila, že jste se i něco dozvěděli o mém milovaném městě..
Žádné komentáře:
Okomentovat