Tak to jsem si říkala dnes v sedm hodin ráno, když jsem šla s Bobíkem na procházku. Konečně nepršelo. Ovšem sotva jsem to dořekla, začalo drobně mrholit a za chvíli "padaly tragače". Po půlhodince, jsme byli pořádně promáčení. Copak se to počasí ani trochu nestydí za to, co nám provádí? Nebylo by na škodu, kdyby se už umoudřilo a trochu se na nás usmálo. Všichni na to netrpělivě čekáme.
A tak to vypadalo když jsem se podívala z okna - uplakaně..........
A jako bonus přidávám obrázek mojí tořivky, která pořád kvete a je jí jedno, jestli prší, nebo svítí sluníčko
Žádné komentáře:
Okomentovat