Jakpak je dnes u nás doma

Jak je dnes? Zima, zamračeno, pošmourno. Žádná sláva. Tak vám ukážu pár fotek, jak to "žije " okolo nás.

Když se podívám z kuchyňského okna, vidím sousedův veliký ořech, na něm je hnízdo a na hnízdě hrdlička, která se pilně stará o rozkvět své rodinky. Je to tak asi 14 dní, co jsem viděla u nás na plotě, jak se snaží a snaží se svým panem hrdličkou. Určitě se jim to povedlo.....

Pilně sedí na hnízdě, jen chviličku poodlétla, aby se protáhla a něco sezobla, hned se vrátila, když mě viděla, že se blížím s foťákem...

Ráno vždycky vidím, že společně se svým druhem sedí na hnízdě a zahřívají nastávající úrodu...

Zahrádka je ráj pro naše čtyřnohé kamarády.....

Sousedovic Brita s Edíkem. Edík je pejsek našich vnoučat, kteří bydlí s náma v domě...

Edík je přerostlé štěně a malý divoch. Nemá ještě ani rok. Ví, jak na Bobíka...

Řecko - římské zápasy ..

Naše kočička Kolumbek, která jim raději jde z cesty.

Když svítí sluníčko, je i lepší nálada. Dokonce k nám zavítal motýlek - já mu říkám žluťásek. Vždycky si oblíbí kovovou tyčku s obalem od kinder vajíček. Nevím, proč ho zrovna toto láká, když je tolik rozkvetlých kytiček..

Tak kvete naše broskvička...

Toto je taková moje zvláštnost. Na podzim, když jsem sbírala listí z japonské třešně na růžičky, sebrala jsem i takovouto větvičku, položila ji na železný stojánek a nechala tak. Větvička uschla, barvy kupodivu zůstaly a já stojánku s větvičkou říkám víla - připadá mi tak. Vám asi ne, ale to nevadí, zdobí mi koutek na chodbě....

A to je zase dnes všechno. Snímků mám habaděj, ale musím opartně, abych vás neunavila.

Tak se mějte prímovně a hezký příští týden !!!!!!

Když se u nás slaví.

V naší rodině je sláva téměř každý měsíc. Jsme docela početná rodinka a protože se rádi vidíme, scházíme se u příležitosti svátků, narozenin, výročí svateb, Vánoc, Velikonoc, Dušiček a také jen tak......

V neděli bylo setkání "dva v jednom" což značí, že byla Neděle velikonoční a také vnučka Adélka se 12.4. "dožívá" celých tří let. A to je důvod k oslavě dvojnásobný.

Babička Květuška upekla narozeninový dort pro Adélku a světe div se, ještě jeden - velikonoční.

A jestli máte zájem, pozvu vás na krátkou návštěvu k nám domů. Račte vstoupit !

Narozeninový dort pro Adélku...

Velikonoční dort pro všechny návštěvníky....

Přáníčko Adélce...

Od dědy Honzy....

A svíčky na dort...

Nadechnout se a sfouknout....

A nastal ten správný a dlouho očekávaný okamžik - odstrojení a ochutnávání dortíku....

A že nám to jde pěkně od ruky - do pusy....

Ještě to bílé zdobení....

A je to!

Ještě že má babička velký byt, máme dost místa na hraní a jiné radovánky. I Ťapka se zapojila do hry.....

Ale je také potřeba přiložit ruku k dílu. Děda na schůdky nemůže, babička je malá a nedostane se k lustru. Výměnu žárovek musíme obstarat my s tátou....

Aďa přihlíží...

A teď si můžeme na sebe posvítit....

Děda se dívá na tenis, táta sedí o babiččina PC a my jsme využili dědovo nové chodítko s modrou metalízou, k projížďce po bytě. A jedem babičkoooo!

A je večer. Ještě sníme kus žvance, převlíkneme se do pyžama, podíváme se na Večerníčka, uvelebíme se v autíčku a zababouleni pojedeme domů do Brna. Doma nás naši jen přenesou do postýlek, protože jsme prý u Vyškova usnuli....

Tak takové to bylo oslavování.

Je po svátcích a já vám přeji pěkný týden, snad se konečně trochu oteplí..........

Velikonoce

Vajíčka, perníčky, kytičky.

Všechny vás zdravím. Jsem jako klekánice, blíží se půlnoc a to je přesně ta moje pravá hodina, kdy já usedám k PC a snažím se něco vykouzlit. Je to čím dál těžší. Jaký nadpis, jak okomentovat to co chci ukázat, pak zase přemýšlím, jestli se "to" hodí ukázat, jestli je na "to" někdo zvědavý. Přepadají mne různé myšlenky. Nakonec, když něco pracně vymyslím a napíšu, všechno smažu a vymýšlím znovu.

Tak ať dlouho neklábosím, ukážu pár perníčků, které jsem upekla a neuměle nazdobila. Zdobit tedy neumím, nemám tu fantazii a ani pevnou ruku. Ale vždyť už je jich stejně jen polovina, druhá zachutnala s kafíčkem.....

Vajíčka jsem naskládala do skleněného džbánku, ta dvě odrátkovaná, ta jsou od Helenky....

Na zahrádce mi pod nosem zavoněly hyacinty, neodolala jsem a už jsou ve vázičce. Mám ráda tuto krásnou jarní vůni...

Tak jsem večer zachytila sluníčko, které se už už chystalo do hajan. V okamžiku se schovalo za komín...

Víc se mi sem "nevešlo", tak půjdeme také do peřin, je načase. Tak všem dobrou noc !!!!!!

Potěšení od Mii

Nedá mi to, abych vám ještě v tuto pozdní večerní hodinu neukázala diplom od Mii, za naivní básničku hodnou dítěte ze základní školy. Ale budiž, byla jsem v soutěži sama samotinká, tak jsem vyhrála. Kdo z vás se chce pokochat a zvednout si náladu, vstupte k Mii na blog a čtěte!

PS: Protože jsem se zúčastnila sama, Diplom je vlastně za první i poslední místo......

Ale že je krásný ????